Šelamaraton

Šelamaraton a vejlet do Javorníků

3. až 8.5. 2002

Upraveno 29.5.2002

Vyrážíme navečír v pátek 3.5. naším medvědem a Matějovou novou škodovkou. Posádky dostavníků tvoří: Hanes, Meďoch, Džony, Péca, Matěj, Káťa, Andrejs, Míra a v tady nakládáme Pepíka.

Nakonec jsme přece jenom dojeli a ráno se včas vzbudili.

Proč to píšu? Z Náchoda jsme bez problémů dojeli do Nováče, kde jsme dali první tecnickou pauzu na podvázání zástěrek našeho Mercedesu. Zadní péra z dvanácettrojky na tenhle náklad prostě nestačí. Brzy se však ukázalo, že ony záhadné zvuky z pod vozu nevydávaly zástěrky, ale semtam si škrtající výfuk. Při průjezdech pravotočivých zatáček si navíc škrtala levá zadní guma o podběh. Tyto vady jsme snadno vychytali v České Třebové záměnou Pepy za o něco lehčí Andrejku. Nedaleko Svitav naše sonary zachytily zcela nové prazvláštně rytmické pazvuky linoucí se jakoby od levé poloosy. Zprvu při rychlostech kolem 80, později i při 40, ale pouze v záběru. V Moravské Třebové zajíždíme na pumpu a tluče to i na jedničku. Džon dotahuje klepající se výfuk. Honíme Matěje. V Mohelničáku musíme nalomený výfukový potrubí podvázat drátem. Startujeme, Matěj se zrychlením 5g. Po půl kilometru vaří. Po půl hodině vychládá, nahoře v motorestu dobírá vodu a bez dalších technických zastávek dorážíme těsně před půlnocí na Helfštýn. Tam na nás už od půl osmý čekala Markétka s Maruškou, o půlnoci dorazil i Daw.

Tygři v kleci.

A konečně závody, 21. kilometr, sjezd z Helfštýna.

Já (Hanes).

Míra (druhý v modrém).

Pepa.

Druhá občerstvovačka, náš fanklub.

Druhá občerstvovačka, náš fanklub a v pozadí vygumovanej závodník.

Já (Hanes).

Fanklub v detailu.

Míra se aspoň zastavil.

Péca valí na valník.

Tohle mi nepřísluší komentovat.

Zatímco závodníci bojují na východních stráních bečevského údolí, fandové blbnou na bikrosové trati, holdují alkoholu a nakonec nás nechají čekat před zamčeným autem v cíli.

Ale všechno dobrý. Sešli jsme se.

Gulášek v cíli, fandění pomalejším maratoncům a hlavně...

...večerní pařba na hradě.

Dawe, jak to děláš?

V neděli svážím s Matějem auta do Lipníka a hoši zatím hledají computery a vůbec, co kdo ztatil.

Pak vyrážíme na společnou vyjížďku převážně po trase závodu.

A i my si musíme vyzkoušet záludnosti bikrosové trati (Pepo, promiň).

Večer se vracíme do Lipníka, Andrejka, Maruška a Markéta odjíždějí do Prahy, Míra domů.

Pucujeme kola do vlaku.

I sebe před další cestou na východ.

Všechno smyje Džonův Cyklostar.

Přes cukrárnu, Valmez a Rožnov přejíždíme na Soláň. Spíme přímo v sedle.

Ráno sjíždíme do Velkých Karlovic a chystáme se na hraniční hřeben Javorníků. Přímo před námi. Džon s Matějem si vylosovali sjezd autem, Káťa, Pepa a já s Meďochem kolmo.

Po silnici šlapeme na Kasárna, po sjezdovce na hřeben a po něm na Velký Javorník (Pepa se nazbláznil, Pepa fotil).

Hřeben z Kasární na Portáš.

Po obědě Na Kohútku.

Stoupání z Papajského sedla nám silně připomíná Ruprechtickej špičák. A není to jen těmi patníky.

Sjezd z Makyty byl dostatečnou odměnou.

Pepa.

Hanes.

Zvětšenina předešlého.

Ten den (v pondělí) jsme společně dojeli na rozcestí u Radošova, odkud se Hanes s Matesem vrátili do Karlovic pro auta a ostatní pokračovali přes Pulčínské skály a Pulčín do Lidečka. Sešli jsme se v motorestu, u kteráho jsme na pódiu letní scény přespali.

V úterý ráno stoupeme kolem Čertových skal na hřeben Vizovických vrchů.

Je nám líno. Svačíme na Lačno (-vských skalách).

Sjezd k zámečku Trubiska, nenalezení slibovaného sirného pramene a vyschlost v mapě zakreslených rybníčků nás zničila natolik, že i sám náčelník vydával tak nesmyslné rozkazy, jako návrat k autům. Přesto jsme vystoupali znovu na hřeben.

A přes Klášťov a Suchý vrch došlapali až do Vizovic.

Po májovém deštíku, jak Meďoch nazval dvacetiminutovou průtrž mračen, jsme upustili od návratu terénem. Frčíme teda po zvolna osychající silnici zpět do Lidečka. U benzínky vaříme večeři, v motorestu dáváme pivo a uleháme na jeviště. Kolem jedenáctý nás ze spánku vyrušila parta horolezců...

Ráno se přesouváme do Valašských klobouků, snídáme u sámošky a vyrážíme přes Lipinu na megahotel Jelenovská. Po zelené t.z. pokračujeme přes Matku do Brumova-Bylnice.