Balt - jaro 2003

Účastníci: Hanes & Daw (ing. Jan Pohl, ing. David Knill)

Inicializační myšlenka: Hanýsku, pojeď k moři.

Reakce: Za víkend by to šlo jedině na dvojkole.

Realizace: sobota 31.5.2003 0.35hod až úterý 3.6.2003 01.50hod

Výsledek: Z Honských Pas lze dojet k moři a zpátky za 3dny (z Police to, bohužel, o 15 minut nevychází, což je bezpochyby ovlivněno příslušností k severomořskému povodí).

Průběh: Vyrážíme v sobotu 31.5.2003 v 0.35 z polickýho náměstí (1). Naším cílem je pobřeží Baltu. Když vidíme, jak nám to po Ostašský frčí, přemýšlíme o tom, že bychom ho mohli spatřit ještě dnešního dne. Každopádně se musíme vrátit do úterka, jinak Dawa opět vyhodí z práce… Dupeme na Pasa, kde přejíždíme rozvodí Severního a Baltského moře. Teoreticky je to už jen skopce. Nebezpečně vysokou rychlostí se řítíme do Broumovské kotliny, Daw zoufale brzdí, přecejenom na tomhle long-vehiklu sedí prvně. Odbočujeme k Jetřichovu, v chladném světle LEDčelovky se míhají obrysy stromů. Tyvolecotoje!?! Neosvětlenej polskej autobus odstavenej v naší půlce silnice. Ještě že jezdím po prostředku. To jsme mohli docela brzo skončit…
Na starostínské celnici nevzbuzujeme svojí přítomností žádný obdiv. Teda do chvíle, než vyšel polský celník s dotazem kam tak na noc jedeme.
„K moři.“
„Škoda, že tam nemáte třetí sedlo, jel bych s vámi.“
Údolím od Mirošova se táhne mlha, citelně se ochlazuje. V závěru se navíc zvedá nepříjemný stoupání nad Walbrzych. Sjezd je zatraceně dlouhý, brzdy kvílí, město je to nekonečný. Směrem k centru přibývá opilců, Daw na ně -s exhibismem sobě vlastním- kyne i mává. Naše gumy míří přes Swiebodzice a Strzegom do města Jawor. Jedeme na čaj z camelbacků, každých 25km si dáváme tatranku. Z monotónu šlapání nás co chvíli vytrhne prodejní výstavka náhrobích kamenů (2). Zřejmě dobrej byznys –žulové lomy nedaleko a zákazníků jako much. V Legnici máme první stovku, rozednívá se, projíždíme si centrum, čímž nadprůměrně odpočíváme (3). Pokračování na Lubin není vůbec příjemné. Frekventovaná mírně zvlněná silnice s děravou krajnicí, absolutně bez zatáček, v listnatým lese. Slunce už určitě vychází a my tady v tý hnusotě přijdeme o slibovaný zatmění. Konečně jsme z lesa venku. Sluníčko –nezvykle ve tvaru srpu- se prokousává přízemní mlhou (4). Zastavujeme, koukáme a taky přemýšlíme, kterej z kamarádů teď netečně vychrupuje a kterému stál tenhle úkaz za brzké vstávání.
Projíždíme Lubin, zvlněnou lesnatou krajinou (5) pokračujeme do Rudné. Plánovaný trajekt přes Odru nejezdí, pokračujeme rovinou (6, 7) do Glogówa. Ve městě jsme v sedm. Normálním lidem začíná den. My máme za sebou 160 km. Pro normálního lida celodenní dřina. V bankomatu „vyhrávám“ 200 zlotých a už už spěchám do prvních lahůdek pro snídani. Sedíme v parčíku, baštíme jogurt, koukáme, kam to Glogów za 750 let oproti na chlup stejně starý Polici dotáhl. Několik rozstřílenejch kostelů (8), jedna pěkná ulice –pěší zóna (9, 10) a mrtě šedivejch paneláků. Most přes Odru (11, 12) je dobrá věc, ale za války místním moc štěstí nepřinesl.
I my přes něho přejíždíme, pokračujeme (13, 14, 15) přes města Krzepielów, Slawa, Wijewo (200.km) a Kaszczor do města Mochy, kde pauzírujeme před obchůdkem. Následuje Wolsztyn, Karpicko, Nowy a Stary Tomysl, Lwówek, Pniewy, Nojewo a konečně Wronki. 308.km a most přes Wartu (16, 17). Jsou tři hodiny, blížím se starýmu osobáku 317km a jsem úplně v pr… (18). Ležím na lesní křižovatce, jsem rád, že Daw nemůže najít cestu, odpočívám. Pokračujeme –spíš mě Daw veze- na Smolary a Czarków. Pokoušíme se změnit posez výměnou šoféra a motoru. Znamená to přešroubovat pedály, přeštelovat výšku sedel a nechat Dawa řídit. Vydrželi jsme to 10km. Daw je o dost lehčí, má níž sedlo a já –unaven, téměř mrtev- s ním, resp. s celým kolem, nepěkně lomcuju. Když nás v jedné křižovatce málem přejel maluch, šroubujeme všechno zpátky. Pokračujeme přes Trzcianku na Walcz, odkud v osm večer míříme k vyhlídnutému bydlení u vísky Ilowec. Vychutnáváme si metu 400km (19, 20) a po sedmi kilometrech jsme na místě. Penzionek (21) u tábořiště, cena 60 PLZ za dvoulůžák se sprchou, paráda. Na tachometru téměř 407km (22), není divu, že nejdem ani na večeři, pojíme něco ze zásob a jdeme spát.
Vstáváme v sedm, v osm sedáme na kolo (23, 24) a pokračujeme borovými lesy (25, 26) k obcím Machliny, Czaplinek, Stare Drawsko a Kluczewo. Nádherný jezera by stály za vykoupání. Nás ale táhne vidina posledního sta kilometrů k moři. Přejíždíme nečekaně velké pohoří (27) před městem Polczyn Zdrój, a prakticky po rovině valíme na Tychówko, Byszyno a Bialograd. Zastavujeme na delší pauzu u obchoďáku a pokračujeme přes Karlino posledních 30 km do Kolobrzegu (28). 535km, konečně moře. Jedeme rovnou na pláž (29, 30), zima nezima se jdeme aspoň smočit. Jak je voda studená, sedí nad mořem nízká oblačnost a slunce ne a ne vylézt (31, 32). Celý dva dny to do nás pere a tady se schovává. Vody si užíváme skoro půl hodiny, hledáme škeble jako důkazní materiál (33), u stánku si dáváme uzenou makrelu a vracíme se městem, kde zrovna velkolepě slaví mezinárodní den dětí (DEN DIECKA).
Nedá se nic dělat, čas nás tlačí. Dnešek je sice odpočinkovým dnem, ale jsou tři hodiny a podle plánu musíme urazit ještě 200km, abychom si na pondělí nenechali moc velkou dardu. Vracíme se přes města Goscino, Slawoborze, Swidwin, Labedzie (zkratka na Gronowo se nevyvedla, po kočičákách se rádi vracíme na hlavní), Drawsko Pomorskie, Zlociniec, Miroslawiec, Marcinkovice. V městečku tuczno jsme v půl jedenáctý, na plán ztrácíme, ale prosazuju si hledání spaní-dýl nás přece už nikdo neubytuje. Máme necelých 70 zlotých… V hotelu by to vyšlo asi na 1200Kč (karty berou, ale zatajuji ji a nabízím 50PLZ, marně). Pokračujeme do města Czlopa. V jedenáct večer se ptám kluka na ulici na privát. Paráda, ví o nějakém, snad nám budou stačit peníze. Zvoní u domku, vychází paní v županu. Ubytuje nás za 50Zl a ještě se ptá, jestli to není mnoho. Děkujeme, nepohrdáme nabídnutou lehčí večeří (chleba se sýrem a salámem), vaříme si v kuchyňce čaj, dáváme sprchu… Je půlnoc, jdeme na tři a půl hodinky spát.
V pondělí vstáváme ve 3.30 abysme ve 4.15 -přesně s rozedněním- nasedli na bajka a pokračovali závěrečnou etapou. Prvních 25km (Czlopa-Wieleń) jedeme v pohodě asi pětadvacítkou, ovšem úsek 25km Wieleń-Wronki nás výrazně zdržel. Místní nám na dotazy ohledně cesty radí 40km okliku vlevo či vpravo, až konečně narážíme na šoféra, který naši zkratku zná. Je to lesní cesta, ale částečně i asfalt. Jenže tam, kde není, je hlubokej jemnej písek. I ze sjezdů tlačíme. Ve Wronki jsme kolem osmý hodiny, v podstatě 2hodiny zdržení. Představa dalších 300km (ano, asi 10km jižně odsud jsme cestou sem slavili) nám není nikterak příjemná.Ve Lwówek svačíme a posíláme pohledy. Pokračujeme přes Starý a Nový Tomyšl a Wolsztyn do Mochy, kde v již oblíbené pekárně svačíme. Je hic, východní vítr (boční) jde občas do jižního – tedy protivětru. Kasztor, Wiewo, Slawa a konečně Glogów-most přes Odru, supermarket –nákup kartou, žranice od 4 do čtvrt na šest. Přes Rudna do Lubin to nečekaně odsejpá. Hlavní na Legnica je opět pěknej vopruz. Ve městě svačíme z vlastních zásob u pevnosti a těšíme se na závěrečnou stovku. Jawor, krátká pauza, zapínáme blikačky, Strzegom, tma jak v pytli, Świebodzice, 11hodin, pauza a sváča. Walbrzych je nekonečnej, je půlnoc, asfaltéři térují vozovku, brodíme dehtem... Stoupání na sedlo nám bere poslední síly, už se nedivíme, že to v sobotu ráno tak frčelo. Bylo to až do Jaworu skopce... Sjezd do Mirošova není příjemnou odměnou, na hranice dorážíme v jednu, zmrzlí jak psi. Onen polskej celník má opět službu. Dělíme se o zážitky. Přiznává, že si v sobotu myslil, že si z něho zase někdo dělá srandu…
Pasa pokořujeme s rezervou tří převodů a k Honům si zvyšujeme rychlostní rekord na 70. Doma jsme za deset dvě.

Fotky
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
10.
11.
12.
13.
14.
15.
16.
17.
18.
19.
20.
21.
22.
23.
24.
25.
26.
27.
28.
29.
30.
31.
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.
39.
40.
41.
42.
43.
44.
45.
46.
47.
48.

Pro ilustraci...

V létě.

V zimě.

hanes