Beskydy - léto 2003

Účastníci: Hanes & Katka

Inicializační myšlenka: Do Arménie se mnou letos pravděpodobně nikdo nepoletí. Kačko, pojeď třeba do Beskyd.

Reakce: Pojedu s tebou, potřebuju se vybít.

Realizace: sobota 21.6.2003 až pátek 27.6.2003

Výsledek: ...

Průběh: Vyrážíme v sobotu 21.6.2003 kolem osmý večerní ze Štítů, kde jsem právě dojel Rampušáka (MTB maraton na 90km). Po silnici přes Horní Studénky, Zborov, Bohutín a Bludov jedeme do Šumperka, kde na nádraží nabíráme vodu a pokračujeme na Krásné, kde u lomu spíme.

V neděli stoupeme po silnici přes Hraběšice (1) a na hřebeni se dáváme doprava lesní asfaltkou po žluté t.z., která nás dovedla ke zřícenině hradu Rabštejn (2,3).

1. Káťa nad Hraběšicemi.

2. Rabštejn

3.

Po lesních asfaltkách pokračujeme do Janušova. V Rýmařově zastavujeme v cukrárně, v sámošce kupujeme svačinu a pokračujeme mírně skopce přes Velkou Štáhli a Břidličnou k přehradě Slezská Harta (4). Tu objíždíme také po silnici přes Roudno, kde se chvilku mácháme v jejích chladných vodách (5).

4.Horní konec (takže začátek) nádrže.

5.Zastavení u Roudna.

Pokračujeme do Bílčic a Moravské Harty, přes Medice a Kerchartice objíždíme nádrž Kružberk. Asi hodinu se válíme na hrázi (6,8,9), hodnotíme a měníme naše plány. Nebudeme hnát po silnici k Beskydům, projedeme si pohodově krásně vyhlížející údolí řeky Moravice(7).

6. Přehrada Kružberk.

7. Z hráze pokračujeme údolím Moravice.

8.

9.

Sjíždíme pod přehradu, u hotýlku si dáváme aspoň pivo, když už polívku nemají a pokračujeme po levém břehu (převážně po červené t.z.) až k břidlicové stěně (10) u chatové osady Mokřinky, kde na na terase jedné z chatek spíme.

10.

V pondělí bloudíme už na třetím kilometru, díky mojí roztržitosti tlačíme kola téměř 100 výškových metrů z údolí, abychom po kilometru opět sjeli k řece.

11.
Brod (11) na sedmém kilometru je pak jen příjemným zpestřením. Pokračujeme po zelené t.z. traverzující v levé stráni údolí. Je to celkem pěkná cesta (12,13), shodou okolností tudy vedou značky nějakého MTBmaratónu, patrně Silesia.
12.
13.
Na radu dřevorubce vyjíždíme z údolí do vsi Dubová, projíždíme zříceninu Vikštejn (14) a po na český poměry nevídanejch serpentinách sjíždíme do Podhradí. Pokračujeme po červené t.z. (15), převážně souběžně s oním maratonem, až k Papírenskému jezu -začátku Weisshuhnova kanálu.
14.
15.
Vodní tunel (16) i následný akvadukt (18) mne nenechá pokračovat po turistické značce. Znásilňuji Káťu k jízdě po pěšině podél náhonu (17,20). Ta chvílemi vede jen po půl metru široké zídce (19).
16.
17.
18. Akvadukt
19.
20.
Před Žimrovicemi nám v dalším postupu brání (kromě cedulek se zákazem vstupu) dvoumetrový plot. Nezbývá, než vystoupat mezi chatkama na cestu a pokračovat ku Hradci nad Moravicí po silnici. Z té zanedlouho odbočujeme po červené t.z. a stoupeme -zase po maratonu- na návrší za zámkem (21,22).
21.
22.
Projíždíme zámeckým parkem a náměstím, ve 4hodiny jsme na nádraží. Katka se už rozhodla -nechce mě dál zdržovat, jede domů. Neukecám ji. Nevím jak. V pět jsem opět volný, najíždím na asfalt (23), zapínám autopilota, brzdím v půl osmý na Štramberském náměstí (24,25,26). Dávám si večeři, Radegast, koukám na nedaleký Radhošť a těším se do kopců. Za šera projíždím Frenštát, spím u poslední chatičky Na Bystrém. Blýská se na časy, časem i hřmí, přišla bouřka. Buduju si přístřešek z linolea.
23. Zapínám autopilota
24. Večer jsem ve Štramberku
25.
26. Radhošť, německy Radegast

Vstávám před sedmou, abych to lino ještě zrána uklidil. Najíždím na lesní asfaltku traverzující úbočím Velké a Malé Stolové a dále pod Malým Smrčkem a Smrčkem. Opět tu vedou značky cyklomaratonu, tentokráte Beskydtouru. Nejedu po nich nahoru na Smrk, ale sjíždím do Ostravice, kde si u nádraží nakupuju jídlo na zbytek dne a vyrážím na přehradu nádrže Šance (27). Po modré t.z. (28) stoupu na Visalaje a Bílý Kříž (29). Zde najíždím na červenou t.z. vedoucí po hraničním hřebeni (31) až na Velký Polom. Ve sjezdu k Jablunkovu trošku bloudím. Jsem překvapenej tím převýšením. Nakonec jsem to trefil, okukuju valy hradu Šance (nic moc), dávám si svačinu a pauzu u konzumu (jsou 4 odpoledne) a sjíždím do sedla (35). Cestou měním ušlou duši. Po asfaltce (cyklostezce 561) pokračuju do Hrčavy, nejvýchodnější obce republiky. Nedaleko Česko-slovensko-polského trojmezí (36) překračuju hranici do polské Jaworzynky (37). Je po šesté večer, vesničky roztroušené po hřebeni v nízkém slunci vypadají nádherně (38). Jedu po silničkách přes Lacki na Krzyzowa a Malysze, ke kostelu v Istebne. Přes kopec přejíždím (po cyklostezce 24C) do Zaolzie a dál stoupu po zelený t.z. na Przyslop, kde je turistická chata (hotel) pod Beraní horou. Přijíždím tam těsně před setměním, meju se v potoku Czarna Wisielka - po soutoku s Bílou je z toho jedna velká Wisla. Žerou tu komáři, tak míjím chalupu a hájovnu pod hotelem a mířím asi půl kiláku do lesa -pryč od těch potvor. Ulehám na pěšině, ale stejně tu koušou nějaký mušky. Nenechaly mě ani navečeřet -skrývám se do spacáku a nechávám to na ráno.

27.
28.
29.
30. Pohled na Lysou Horu z hraničního hřebene
31. Červená hraniční hřebenovka
32.
33.
34.
35.
36.
37.
38.

Vstávám asi v půl osmý, jedu k hotelu, na lavičkách snídám. Před devátou vyrážím po modré, zelené i červené t.z. na vrchol Barania Góra. Prvních 1500m se nedá jet, talčím a nadávám na tu šíleně rozbitou cestu (39). Dalších 1,5km se už jet dá (40). Míjím přístřešek na křižovatce s černou, posledních 500m je už téměř po rovině. Na vrcholu stojí nějaký přístřešky a ocelová rozhledna. Lezu nahoru, bohužel není moc dobrá viditelnost a celkem dost fouká. Plánuju další postup po hřebeni na Skrzyczne (41) a rychle slejzám dolů. Sváču si dávám v závětří.
Sjezd z Baraní Góry je i v průvodci znečenej jako téměř nejetelnej -bez spacáku krásnej trial, se spacákem trošku boj. Hřebenová trasa je místy kamenitá a rozbitá, že se i po rovině musí pěšky, ale jsou tu i krásně jezdivé úseky (42).Na Velké Skrzyczne (1257mnm) jsem dorazil asi v půl druhý, průměr na tachometru ukazoval slabých 7km/h a to se bere bez zastávek.
Na vršku se přes hodinu válím, svačím, přemýšlím, kam dál. Nakonec se nechám zlákat sjezdovkou (43) do střediska Szczyrk (510mnm). Snažím se držet modré t.z., ale při "přenížení" 750m na 3km občas nějakou tu serpentinku stříhám rovně. Dole ve vsi kupuju něco k jídlu a stoupu cyklostezkou (kopírující zelenou t.z.) na vrchol Klimczok (1117mnm). Nevěřil jsem, že se dá na pětikilometrový cyklotrace nastoupat 600m (průměrně 12%), ale vidím, že dá (44). Ale je to dřina.
Na vrcholek vyjíždím po krátký sjezdovce od turistický chaty (46), pak pokračuju po hřebeni na sever. Bohužel v domnění, že jedu na východ. Takže se u druhý lanovky (která podle mapy na východním hřebeni neměla co dělat) obracím. Kromě toho se mi cestou podařilo uklepat nosič. S o něco těžším batůžkem se tedy vracím po černé t.z. na Trzy Kopce a po žluté lehce sjíždím hřebenovku na Stolów a Blatny (47). Sjezd po zelé do Brenny je dalším neúspěšným testem mých Jůlií. Kotouče smrdí a chytají roztodivný barvy. Cesta taky nic extra, místy spíš širokej žlab od vody.
V Brenně hledám cestu na kopec jménem Malina a uvědomuju si, že černá čára na mapě neznačí zpevněnou cestu, ale černě značenou turistickou stezku, v tomto místě rozhodně nejetelnou. Pokračuju teda po silnici přes Lesnicu a po zelený t.z. (přesněji po asfaltce, kterou jsem podle mapy odhadl na nejbližší sjízdnou cestu) stoupám na hřeben Stary Gróń (48). Pod převislou střechou chatky na hřebeni si rovnám z prkýnek krásnou postel.

39.
40.
41.
42.
43.
44.
45. Velké Skrzyczne (1257mnm), sjezdovka do Szczyrku (510mnm) a teď šlapu na Klimczok (1117mnm)
46.
47. Od Stolówa na Blatny
48.

Ráno pokračuju po hřebeni (černá t.z.) na kopec Grabowa a po črvené přes Bialy Krzyź do Malinovského sedla (49). Odtud pokračuju po žlutě značené hřebenovce opět na západ. Vlastní hřeben začíná až po výborným sjezdu (asi 140 výškových metrů). Přejíždím Jawierzny, Gosciejów, Trzy Kopce Wislanskie (50). Chvílemi mrholí (51), chce se mi domů. Ale jedu dál po modré na Šwiniorku a Orlowou. Krmím se borůvkama, před sjezdem se nálada mírně zlepšuje. Dolů frčím po zelené (kdo má mapu-po té severnější) mezi města Ustroń a Wisla (52). Do Wisly jedu po silnici, ve městě dělám nákup a prohlížím si centrum (53). Jsou tu celí vedle z Malysze, nejspíš odsud pochází. Po silnici stoupu (54,55) do sedla Kubalonka. Odtud již terénem po slušný pěšině (červené t.z., 56) na Beskid a dále k naší hranici -na kopec Kiczory. Z pěkný cesty se opět stává nejetelný kmenitý stoupání, příště bych to zkusil objet po modrý (57). Po hranici se dá jakž takž jet, míjím skalky (58) a zanedlouho jsem na Wielkém Stoźku. Pokračuji hraniční cestou (červená) přes Maly Stoźek (59) a Cieslar na Velký Sošov. Dávám si svačinu a vidím, že výjezd na Velkou Čantoryji (995mnm) zvládnu ještě dnes. V kamenitým sjezdu se mi podařilo prorazit, nasazuji poslední duši, nenechám se zlákat hraničním přechodem, neodradí mě ani krátký deštík (60). Převážně pěšky nabírám posledních 300 metrů... na vrcholu jsem v šest večer. Pamutuju si to přesně, paní z pokladny právě zamykala vyhlídku na nový věži (63). Jedu sem takovou dálku, pusťte mě tam, klidně zamkněte, já z tý střechy seskočím, snžím se jí ukecat. No to by byl průšvih, to teda nemůžete! Dobře, kdo si počká,.. říkám si pro sebe. Dávám si svačinu a čekám, až džíp s pokladní a skupinkou montérů zmizí za první zatáčkou. Rozhled byl výbornej, jen ten opar ho trošku kazí (61,62). Kochám se do půl osmý, ještě zvažuju, že bych tu pod střechou vyčkal východu Slunce... Po chvíli se, vzhledem k nejistému počasí, rozhoduju pro cestu domů. Sjíždím po černé t.z. přes Malou Czantoriu (64) do Podlesi, odkud frčím po asfaltu přes Lesznou Góru a Dziegielów do Cieszyna. Projíždím si centrum (65,66), přecházím most, jedu na nádraží. Z Těšína vyjíždí vlaky co čtvrthodinu, ale k nám to jede až po jednáctý. Naštěstí mě s mým spoluzavazdlem tvaru bicyklu vzali do rychlíku. Ve čtyři jsem v Chocni, v osm ráno doma.

Popisky k fotkám dopíši, až nebudu mít co na práci.
49.
50.
51.
52.
53.
54.
55.
56.
57.
58.
59.
60.
61.
62.
63.
64.
65. Polský Těšín.
66.

hanes