ČT 27. až NE 30.3. 2003

Skialpinismus, fenomén posledních zim. Stubaiský ledovec a jeho sjezdovky. Vyčůranost a drzost.
Kombinace? Viz. níže....
 
Vyrážíme v jedenáct večer ze Zličína. Rudův Ford Transit vesele uhání k Rozvadovu. Střídavě spíme na palandách a za volantem.

01. V sedm ráno přistáváme na konci Stubaitallu - u dolní stanice lanovky.

02. Nasazujeme pásy a návratovou sjezdovkou si to štrádujeme vzhůru.

03. O skialpinismu se na týhle "dálnici" rozhodně nedá mluvit.

04. Tak si aspoň zkracujeme některý serpentýny.

05. Časově je to sice nevýhodný, ale aspoň máme trošku pocit "volnýho terénu".

06. Je asi 11, čas na svačinu...

07. ...před posledním hangem.

08. Osm kilometrů dokopce...

09.

10.

11. A jsme tady! Na sedačce.

12. Sjezdařskej ráj.

13.

14.

15. Ve čtyři lanovky dojezdily. Vyzvedáváme si bágly a sjíždíme k autu.

16. Sobotní ráno. Příprava k dalšímu "vypásování".
Madla pojede se strojením lanovkou, chlapci si to vyšlápnou nalehko.
Daw je ještě na koni...

17. Ochrana před UV zářením se nesmí podcenit ;-)
V trenýrkách šlapeme nahoru, od jedenácti lyžujeme, v jednu přijela i Madla (která lehce bloudila na lanovkách) a konečně se spouštíme do ostřejších terénů červených sjezdovek. Jenže...
K červený vede modrá, a ta svojí záludností připravila nejostřílenějšího borce výpravy o celistvost jeho skeletu. Po pětimetrovým letu a dopadu na vypluženou plotnu se Daw zvedá se slovy:
"Jedu domů, mám zlomenou klíční kost." Ještě na místě si diagnostikoval dislokální frakturu klíční kosti :-( A že jako na potvoru letos ještě nestihl zaplatit pojištění Alpenvereinu, fixujeme mu ruku obinadlem a sjíždí s Madlou lanovkou k autu. Já s Rudou jedem aspoň dolů na lyžích...

18. Odpadkovej koš plníme sněhem...

19. ... a pak už jen chladíme, chladíme až k Motolský nemocnici.

Taková byla lyžovačka ve Stubaiských Alpách.

Foto a text: Hanes