Koukám, že už víš, kam na prázdniny

Koukám, že už víš, kam na prázdniny.

Průvodce KAVKAZ od L. Pecolda

Mapy na papíře jsem viděl v ck KIWI - Jungmannova 23, 110 00 Praha 1, telefon: (+420-2) 24948453-4

A pár informací, které v průvodcích nenajdeš:

-stav v červenci a srpnu roku 1999

Doba

5 týdnů

Byli jsme tam 5 neděl, teda tejden cesty tam, tři neděle v horách a tejden cesty zpátky (samozřejmě s prohlídkami Charkova a Nalčiku cestou tam, Kijeva a Užhorodu cestou domů, takže by se cesta dala pořídit i za pět dní).

Cena

do 5 tisíc

Když nebudu počítat výdaje před samotnou cestou (očkování, pojištění léčebných výloh, filmy, jídlo cestou do Michalovců), ale jen to, co jsme utratili za slovensko-ukrajinskou hranicí, stálo nás to každýho 95 dolarů.

Očkování

2 tisíce

Nechali jsme si píchnout očkování proti žloutence (hepatitidě) A, asi za 1500,- a proti tyfu asi za 400,-.

Bumážky a dnes i víza

Když jsme tam byli (stav v červenci a srpnu roku 1999):

Na Ukrajinu bylo nejlepší nechat si na pasovým bouchnout do pasu razítko AB služebnaja, to jsme ale nepořídili, tak jsme si v Michalovcích na autobusáku koupili za 50 Sk voucher (přímo před hranicí je prodávají už za stovku), což je potvrzení o zaplacených turistických službách na Ukrajině (my jeli na týdenní pobyt v hotelu Žirka v Mukačevu, což se nám vymstilo při návratu po pěti nedělích - ukrajinskej pasovák chtěl po každým 50 hřiven (400Kč), neúspěšně jsme to chtěli ukecat na tranzit, ale po deseti minutách přišel slovenskej autobusák, jestli jako pojedeme nebo ne, tak jsme mu nakonec nedali nic). Třetí možností jak se dostat na Ukrajinu je mít v pasu vízum cílový země, který ale do Ruska (zatím) nebylo potřeba.

Do Ruska, přesněji do Ruský federace, nebylo potřeba nic, ale

Dnes (přesněji od 29. 5. 2000):

Nevím, jak to je s Ukrajinou, tam jsem v roce 2000 nebyl, ale mezistátní dohoda o bezvízových cestách občanů přestala platit dne 28. června 2000. Takže je i na Ukrajinu potřeba vízum. V Rusku jsem po zavedení víz už byl a řeknu vám, sehnat ruský vízum pro individuálního turistu v podstatě není možný. Výjimku tvoří tranzitní vízum (za 1200 Kč), který jsem obdržel až po předložení víza cílový země (Mongolska) a jízdenky na vlak Moskva - Irkutsk. Jízdenky lze koupit v CK ČD na pražským Hlavním nádraží a dají se za desetinu ceny i stornovat. Takový vízum je ale, bohužel, jen na dobu cesty, teda po ukecávání na 10 dní.
Na území ČR mohou občané ČR žádat o ruské vízum na těchto zastupitelských úřadech Ruské federace:
Velvyslanectví Ruské federace, Generální konzulát RF v Brně a Generální konzulát RF v Karlových Varech (stránky Min. zahr. věcí)

dále:

Do údolí Adyr-Su a Adyl-Su, což je příhraniční oblast s Gruzií, potřebujete propusk, kterej zadarmo dostanete v kasárnách v Nalčiku, slyšeli jsme, že se dá sehnat i v Tyrnyauzu, ale to neslibuju. Nás do kasáren nepustili, tak jsme museli dát pasy a plánovaný trasy vejletů ruský alpinistce, která si šla taky pro propusk, a zařídila to. Na propusku pak budete mít kromě jmen a čísel pasů stejně napsáno jen oblast Prielbrusje, takže si s tím plánováním vejletů zas tolik lámat hlavy nemusíte. U vstupu do údolí Adyr-Su je závora, dva vojáci, a propusky kontrolují i když přijdete z druhý strany.

V Rusku i na Ukrajině platí tzv. přihlašovací povinnost, tj. že se musíte po doražení do místa pobytu do tří dnů nahlásit na příslušný stanici milice. My jsme se to dozvěděli až na zpáteční cestě, ale v případě problémů prej stačí říct, že jste teprve včera přijeli.

Vlaky a jízdenky

Na Ukrajině a v Rusku si údajně cizinci nesmí kupovat lístky sami na nádražích, ale prostřednictvím CK Inturist. Možná jde o jeden z triků překupníků, kteří se na vás určitě hned po vstupu do nádražní haly přilepí, ale řekla nám to i jedna pokladní a jeden průvodčí, takže na tom třeba něco bude. Nicméně my jezdili vždy jak to jen šlo nejlevněji a lístky si teda kupovali pokud možno v ruštině přímo u pokladny.

Nejlevnější třída je tzv. pojezd obšči, ten ale nejezdí na spojích přes hranice Ukrajiny a Ruska, takže jsme z Charkova do Min. Vod použili plackartnyj, což je v podstatě obšči s dekama a "jen" šesti místenkama na kupé oproti osmi místenkám u obščiho.

V létě roku 2000 se už jízdenky prodávaly výhradně po předložení pasu, jehož číslo bylo vedle jména cestujícího na jízdence uvedeno - celkem úspěšně se tak čelí skupování lístků překupníky. I Češi tak mohou nakupovat lístky v běžných pokladnách a za normální cenu.

Jídlo

Na Ukrajině i v Rusku seženete na co si vzpomenete. Na Ukrajině se jídlo pohybuje ve srovnatelných cenách jako u nás, v Rusku zhruba za dvě třetiny našich cen. Dovozové potraviny (a není problém koupit Bonpari, Studentskou pečeť, o cole a jogurtech nemluvě) jsou přirozeně o něco dražší.

Pod horama jsme ale marně hledali salámy a maso, pro to si musíte sjet na tržnici do Tyrnyauzu. Jinak se v horských vesničkách nakupuje v magazinech, což je v podstatě maringotka či stavební buňka, ve který jsou k dostání základní potraviny (chleba, máslo, zmrzlina, konzervy a paštiky, těstoviny, občas i pytlíkový polívky) a něco málo smíšenýho zboží (drogerie, ...). Ovoce a zeleninu koupíte zpravidla na ulici, pro mlíko vás většinou odkážou k nějakému hospodáři, dojí se ráno a večer kolem půl osmý.