V PORADKU A BEZ PROBLEMU JSME VCERA (13.7.) DOSTOPOVALI DO RIGY, DNES SI PROCHAZIME MESTO A VECER BYSME CHTELI POKRACOVAT VE STOPU K RUSKE HRANICI. VLAK Z RIGY PRIJDE NA 30 USD, TAK SE ZKUSIME DOSTAT PRES HRANICE BUD PESKY NEBO STOPEM. PO RUSKU SE UZ BUDEME POHYBOVAT VLAKEM. RIGA JE FAKT PEKNY MESTO, CISTSI NEZ PRAHA, BUDETE-LI MIT CESTU KOLEM, ZASTAVTE SE.

MEJTE SE ASPON TAK DOBRE JAK MY, MATEJ A HANES.

______________________________________________________________

Nazdar Evropani, nevim, jak je u vas, ale tady jsme o 7 hodin napred (a o sto let pozadu). Jo, jsme v Irkutsku nedaleko Bajkalskyho jezera. Uz se ho, po ctyrech dnech ve vlaku, nemuzeme dockat. Smrdime jak dobytci, ale pristi tyden se chystame vymenit tricka za sportove kosulky LOT (polsky aerolinky, ktery jsme nafasovali na stopu do Rigy). Taky to s nama vypada dost blede, co se tyce prejeti mongolskych hranic. Listky na vlak jsou vyprodany na tejden dopredu a nam za 5 dni konci neprodlouzitelny viza. Pesaky na hranicich strileji (rekli ve vizovym biru), letadlo je za 80 dolaru (cesta az sem nas zatim stala po 28 USD). Zkusime to nejak vochcat.

Honza a Matej,

P.S. Diky za dekovny dopisy, ale vezte, ze nas otevreni kazdyho takovyho dopisu stoji par rubliku, takze piste jen velmi, velmi dulezity zpravy.

Mychale, prosim Te, pozdravuj od nas vsechny Tvoje nase moje doktorandky.

______________________________________________________________

Nazdar lidi, prave jsme usedli v internethouse v Ulaan-Baatar. Pokud jste na prijmu, odpovezte. Ted jdeme psat dlouhej dopis o dosavadnim prubehu cesty.

Honza a Matej.

Nazdar Policaci! Hlasi se Ulaan-Baatar. Od posledni zpravy zaslane z Irkutsku se udalo spousta veci: Po prenocovani v prachu hlidanyho parkoviste jsme odjeli mikrobusem do vesnice Listvjanka u vyusteni reky Angary z jezera Bajkal. Po opravdu osvezujici koupeli v 10-ti stupnove (zato pitne) vode jsme si vytahli po 14-ti dnech cista tricka. Od te doby nas tu maji za Amerikance.

Na trhu kupujeme uzenyho Omula - bajlkalskou rybi specialitu, k tomu jsme dostali darkem jednoho nasolenyho (syrovyho)od dvou 60-ti letych Rusek a vse to sbastili pri pikniku na molu. Pote navstevujeme bajkalske muzeum a na lodicce preplouvame usti Ankary do Port Bajkalu.

Dalsi den jdeme pesky (na radu z internetu) 25km po pobajkalske zeleznici. Vlak tu jezdi jednou denne, navic v noci. Tim jsme potom dojeli zbylych 75km do mesta Sljudjanka na jihozapadnim konci Bajkalu. Zde nasedame na vlak do pohranicniho mesta Nauski, kde specialnim vagonem prejizdime rusko-mongolskou hranici do mesta Suchy- Baator. Sice uz nebyly listky, ale 700 rublu do kapsy pruvodci to vyresilo (jinak by to bylo za 2x265). A usetrili jsme cekani do druheho dne.

Ze Suchy-Baator jsme pres noc dojeli sem, do Ulaan Baatar. Po vystoupeni z vlaku se k nam nahrnula banda Cechu v cele s Lucinkou. Nejprve jsme se sli ubytovat k absolventu prazsky strojarny Sergimu. Pro Cechy ma na leto extra pronajatou materskou skolku primo v centru. Zbytek dne jsme stravili behanim po uradech shaneje ruska viza, ponevadz jsme si je, my hlupaci, nezaridili uz v Praze. Neni to tu takovej vychod, jak jsme mysleli, o vizech vedi vsechno, chteji zpatecni jizdenky, a ty stoji 100 USD. Stornofinta jako v Praze tu neprichazi v uvahu, ale aspon budeme doma rychle a pohodlne. Taky padla nase predstava o opusteni Mongolska v jeho nejzapadnejsim cipu, nebot pro obcany tretich zemi vedou do a z Mongolska jen tri cesty: vlakem (v nasem pripade 100 USD do Moskvy + rezervace do Rigy za 6 USD + tranzitni vizum za 15 USD) nebo turisticky vizum na 25 dni pres cestovku za 120 USD a nebo letadlem (650 USD do Berlina). Do zejtrka to nechavame ulezet, uvidime, jak dopadne Luccina deviticlenna banda.

Prozatim se loucime, znovu se ozveme tesne pred odjezdem z Ulaan Baataru na okruzni cestu po Mongolsku.

Honza a Matej

______________________________________________________________

Nazdar doma, uz jsme narazili. Jinak vam prejeme prijemne traveni patecniho obeda, my mame pul sedmy, teda cas vecere. Ale chut nam fest zkazili byrokrati ruskyho konzulatu. Zatimco vcera prijali zadosti o viza Lucciny skupiny bez problemu a zcela se spokojili s blokaci listku odsud do Irkutsku a z Moskvy do Rigy, nam dneska pekne zatopili. Nic nepomohlo, ze uz mame koupeny zpatecni listky az do Moskvy a blokaci listku do Rigy. Jeden ourada si vzpomnel na nutny zdravotni pojisteni a nase VZP mu nestacila. Nepomohlo ani tvrzeni, ze prazskej ruskej konzulat ho bez problemu uznava. V kazdym pripade zejtra neodjedeme do Gobi, ale budeme cekat do pondelka. Zkousime asistencni sluzbu pojistovny, ta zatim mlci. Uvidime. Jinak se nam Ulaanbaatar libi. Dnes jsme si prosli buddhisticky chramy, poslechli meditace, je to zajimavy. Luccona parta dnes vecer vyrazila na severozapad k jezeru Hovstgol nebo tak nejak, na konicky.

Zatim se mejte, jeste se tu dneska stavime. (tak na osmou, u vas asi ve dve) Hanes a Mates

______________________________________________________________

Vazeny pane (pani), mame nasledujici problem: Jsme v mongolskem Ulaanbaataru a potrebujeme ruska tranzitni viza pro cestu domu. Na ruskem konzulate nam ale odmitli uznat nase Travel Health Insurance uzavrene s VZP CR. Mame si obstarat potvrzeni, ze pojistovna AXA assistance cz ma smlouvu s ruskou stranou. Vime, ze na prazskem ruskem konzulate pojisteni u VZP uznavaji, ale zde to ve svem seznamu pojistoven nemaji. Prosime o okamzitou odpoved. V kladnem pripade Vam zasleme cislo zdejsiho faxu.

Dekujeme, Jan Pohl a Matej Brat.

______________________________________________________________

Nazdar mobilisti, jelikoz se ted nejspis budeme minimalne do pondelka nudit v Ulaanbaataru cekaje na potvrzeni zdravotniho pojisteni kvuli podelanymu ruskymu vizu, cekejte nasi zvysenou internetovou aktivitu. Na ceste do EU nas rusove kazdopadne pekne pozdrzej, alespon nas dva urcite.

Pekne odpoledne preji MATEJ & HANES

______________________________________________________________

Nazdar netisti, jelikoz se ted nejspis budeme minimalne do pondelka nudit v Ulaanbaataru cekaje na potvrzeni zdravotniho pojisteni kvuli podelanymu ruskymu vizu, cekejte nasi zvysenou internetovou aktivitu. Na ceste do EU nas asi rusove pekne pozdrzej, alespon nas dva urcite.

Nejspis si ale na vikend vyrazime asi 30 kilometru na jih do nakyho klastera a zpatky se vratime pesky pres kopec (2256 m n.m.).

Pekne odpoledne preji MATEJ & HANES

PS: At zije trudomyslnost...

______________________________________________________________

Od: Lydia ZDRAZILOVA <zdrazilova@axa-assistance.cz>

Komu: "'janpohl@centrum.cz'" <janpohl@centrum.cz>

Datum: Fri, 28 Jul 2000 15:20:25 +0100

Předmět: RE: poji?tini VZP ER v RUSKU

Va?eni panove,

na zakladi Va?i zpravy Vam sdilujeme, ?e dohodu s ruskou poji?? ovnou o akceptovani Travel health insurance jsme schopni ruskemu konzulatu zaslat. ?adame Vas timto co nejrychleji o kontaktni eisla (tel. a fax) na konzulat, abychom vy?e uvedene dokumenty mohli zaslat. Na?i partnerskou organizaci v Ruske republice je spoleenost TIM ASSISTANCE, ktere se v poipadi potoeby o na?e poji?tince dle na?ich instrukci postara.

S pozdravem

ing. Ludmila Zdra?ilova

AXA ASSISTANCE CZ

______________________________________________________________

Vazena pani Zdrazilova, mnohokrat Vam dekujeme, Vasi odpoved predame na konzulatu ustne, v pripade neuspechu Vam ihned zasleme cislo faxu. Mejte se krasne a prijemnou dovolenou. Z Mongolska Vas zdravi verni pojistenci Jan Pohl a Matej Brat.

______________________________________________________________

Od: "Michal Sustek" <ms@mediafactory.cz>

Komu: <janpohl@centrum.cz>

Datum: Fri, 28 Jul 2000 15:57:43 +0200

Předmět: Re: zprava pro vlky

Tak do klastera?

Za jeptiskama?

to asi bude ve Zdarskym klubu zase o nejakou tu hlavu min...

mychal

PS: tak co, uz jste jedli ty koule, nebo furt jen prudite

polivky od Vitany?

______________________________________________________________

Ahoj Miso, s koulema at si Vanous vycpe nacka sam, nam uplne staci zdejsi sladkej chleba, slanej caj s mlikem a sladkoslany odporny susenky. Taky se mi uz jednou zvednul zaludek pri pohledu na maslo. Buchvi z ceho to delaj, nerozteklo se ani pri 30-ti stupnovym vedru. Co se tyce zdarskyho klubareni, jeptisku jsme tady jeste nepotkali, je to tu samej lama. Ale z Klubu uz nas klidne vyskrtni - jak pisem, nejsou to tu zadny jeptisky. A Hanyska vyskrtni nejmin trikrat!

Zdar hanes & mates

______________________________________________________________

Vikend se nesl ve znameni tajgy.

Po patecnim neuspechu s ruskymi vizy jsme se rozhodli stravit vikend pokud mozno co nejdal od mesta. V sobotu rano se teda balime a mirime na autobusovy nadrazi. Asi v jedenact usedame do minibusu KIA. Po dvaceti minutach byl mikrobusek plne obsazen (15 dospelych a 5 deti) a nic nebranilo v odjezdu do 40km vzdaleneho mestecka Zuunmod. Po nakupu jidla na trhu pokracujeme pesky do 5km vzdaleneho klastera Manzashir. Asi po 3km chuze pastvinami je udoli prehrazeno plotem, na ceste brana, vstup do rezervace cini 2.5 USD + 0.6 do klastera. Chvili se rozmejslime, smlouvame (jde to ztuha, ty dve babky z budky ovladaji jen Mongolstinu, zato brilantne). Slevu jsme neukecali. Zdvorile dekujeme, obracime se a jdeme podel plotu do vedlejsiho udoli. Spime na hrebinku podle nas nejvyssi hory tohoto pohori (2256).

V nedeli pokracujeme ve vystupu, pastviny vystridal les. Mame mapu 1:250000 a vime, ze chceme na sever. Po puldennim orientacnim pohodu tajgou dobyvame vrcholu. Nastesti je odsud videt Ulaan Baatar, odhadem tak 10km a misto na severu je na zapade. Sestupujeme stejnym stylem, jako jsme hledali vrchol. Mame smer a chceme jit skopce. Do cestu se nam stavi nekolik sutovich poli o drsnosti kameni pres dva metry, chvilemi mi to preskakovani pripomina lonsky bloudeni mezi ledovcovimi trhlinami Kavkazu. V podvecer se dostavame na skalni vybezek. U.B. je uz jen 5km daleko, spokojene spime pod previsem. Rano schazime asi 3 km stale lesem, cestou prolezame plot z vostnatejch dratu. Poprve po dvou dnech tajgy prichazime na pesinku. Asi 1km nato jsme odchyceni v prisne strezene vojenske zone. Kalasnikov u bricha neni zrovna prijemna vec, ale vojak vypada, ze by z nas mel taky peknej pruser. Spravily to dva dolary, krabka cigaret a tvrzeni, ze jsme si tu nic nevyfotili. Bohuzel nas neeskortoval do U.B., ale poslal nas pres hreben do vedlejsiho udoli. Kdyz jsme tech 200 vejskovejch metru vysapali, zjistili jsme, ze i druhy udoli je dole preploceny. Jdeme teda po hrebenu a bez dalsich problemu jsme na jedenactou tady, v ulaanbaatarskym Internet House Center.

Hanes

P.S. Hanysek toho normalne nijak zvlast moc nenamluvi, mongolstina taky neni zrovna jeho (moje taky ne) silna stranka, s cislovkami od jedne do deseti si opravdu moc nepokeca, ale VYPSAT SE MUSI...

Mejte se, Mates

Pip Pip, je 6.40 rano, nejvyssi cas vstat. Mongolsti pastevci uz davno vyhnali sva stada. Hanes & Mates z U.B. Vam preji pekny a jeste krasnejsi den.

Nazdarek vsici, tak je pondeli 31.cervence a my jeste porad smrdime v Ulaanbaataru, uz sestej den. A v zadnem pripade to neni tim, ze by nas to tady tak bavilo. Nejprve tiskove opravy tykajici se ranniho mejliku:

1. Nase mapa nebyla v meritku 1:250 000, ale 1:PUL MILIONU (to znamena "jeste vic na hovno nez jsme mysleli").

2. Zapomeli jsme uvest nazev rezervace, kterou jsme navstivili a jiste vas velmi zajima: BOGD HAN UUL (volny preklad zni "Bogd Han hory") Nami dobyty nejvyssi vrchol je mistnimi domorodci zertovne oznacovan jako TSETSEE GEIN ORGIL, oficialni nazev jsme bohuzel nezjistili.

3. Prisne strezena vojenska zona neni Prisne strezenou vojenskou zonou, ale Prisne strezenym sidlem zdejsiho pana prezidenta, na coz jsme usuzovali jiz podle cetnosti projizdejicich diplomatickych mercedesu. Nasi domnenku potvrdil nas ubytovavatel Sergi. Sam totiz jiz jednou sedel dva dny v lochu za vniknuti svych sedmi anglickych hostu do teto apasnoj zony. Anglani sedeli tyden. No tak to jsme dopadli jeste docela dobre, ne?

Tak to jsou opravy a ted neco aktualnejsiho:

Viza budou! Stalo to 2x23USD a jeden vikend v tajze. U vokynka byl ten prudic co chtel po nas v patek zdravotni pojisteni a neuznaval VZP, ale v pondeli ho asi nikdo mit nemusi. Alespon po nas ho najednou nechtel. Sergio nam shani auto na okruzni jizdu do Gobi a tak. Dnesni autobus nam totiz ujel kvuli ruskejm vizum a dalsi jede v patek.

Nazdar priste, tady se uz zavira, musime jit... Mates & Hanes

______________________________________________________________

Sei benuu policti velbloudi!

Predevsim bychom chteli poprat Pepovi Havlickovi mnoho zdravi a sil pri dalsich cyklistickych vypravach za alkoholem. Pepo, pokud budes zase nekdy pri vedomi, pis dal. V techto koncinach to nasince skutecne potesi! Zvlaste pri nasi vizove trudomyslnosti.

O nic min ale nedekujeme ani pracovnikum stavebniho odporu MU Police nad Metuji, kteri nase zpravy, sice neautorizovane a v podstate nelegalne, ale presto siri. Hermane, neprepracuj se.

V neposledni rade stoji Ing. Dusan Sedek, Zdarsky obecni geodet, kteremu musime podekovat za vynikajici tip -zahrat si s mistnimi poulicni kulecnik. Sice jsme utrpeli dve tesne prohry, coz bylo nepochybne zpusobeno viditelnou vydutosti zplstnateleho platna a nasi neznalosti tohoto terenu, ale priste jim pokoulime.

A v predposledni rade je tu Bc. Mychal Soustek, jakozto verny distributor, dopisovatel a pripominkovatel. Mychale, Tvoje psi koule jsme jeste skutecne neochutnali. Pokud na nejake narazime, mame na ne vyhrazeny nederavy igelitovy pytlik a kousek mista v esusu. Tes se!

A nezapomenme na Ing. Cerva, PhD. v posledni rade. Milousi, diky za vynikajici navrh uhrady zbytecnych mejlu. Od teto chvile budeme za kazdy nepodstatny mejl uctovat jednu pivni jednotku v kurzu 0.5 litru v Penzionu petasedesat. To mame Pepa Havlicek 5, ty 1, Mychal 3, to bude sakra shledani...

A ted co se tady deje: Vcera vecer nam Sergi sehnal do party dva Slovaky a dnes nas v sedm vzbudil vykrikem: "Nazdar kamaradi, tyvole sehnal jsem vam dva Cechy!" Pravda, hosi byli jeste trochu vyjeveni. Kdo by taky nebyl. Jen co vystoupili z ranniho vlaku, na peronu na ne vybafl Sergi svou mongolskou cestinou: "Ahoj, vy ste Cesi, cekaj tu na vas ctyri kamaradi, musite s nimi udelat tour!" Takze je nas sest. Cena 700 USD za auto, ridice a pruvodce se tak celkem rozumne rozdeli. A zitra rano muzeme vyrazit mikrobusem UAZ na zhruba dvanactidenni okruzni jizdu Ulaanbaatar, Gobi, Kharakhorin, tektonicka oblast Chorgo, Ulaanbaatar.

Co se tyce ridice a auta, neni vyberu, ovsem vyber pruvodce stal skutecne za to. Sergi nam predhodil osobni karty (samosebou s fotografiemi) dvaceti volnych pruvodkyn a peti pruvodcu. Po dlouhe vasnive diskusi dostava pred puvabnymi studentkami prednost pruvodce - vyuceny kuchar. "Zivot je otazkou priorit."

Behem dne se uz nic moc zvlastniho nestalo. Potkali jsme partu Cechu privazejicich humanitarni pomoc v podobe peti ojetych autobusu Karosa a nejakych penez. Timto se sikovne dostavam k problemu letosniho DZUUDU:

Tuto zimu se jednalo o tzv. cerny dzuud, tzn. ze prsi za holomrazu, na zemi se vytvori silna ledova skorepina a dobytci nejsou sto se prohrabati k trave. Letos jich pomrely 2 miliony, coz je pri poctu 2.5 milionu Mongolcu 0.8 pomreleho dobytka na hlavu. Mongolska vlada kolem toho rozjela velkej poprask s cilem vyziskat pro svou zemi finance v podobe humanitarni pomoci. To se ji vicemene dari. Druhou strankou veci je ovsem padesatiprocentni snizeni prijmu z turistickeho ruchu. I my se puvodne bali, ze nas Mongolove snedi. Fakt je ten, ze ony 2 miliony pomrelych kusu jsou jen zlomkem z celkoveho poctu 33 milionu mongolskych dobytku. Kazdemu Mongolovi zustalo tedy na hlave jeste 10 (stastlivcum i 11). Dalsim faktem je ale i to, ze toto je ale pouha statistika a v oblastech, kde si dzuud skutecne zaradil, to asi neni tak jednoduche, jak to z Ulaanbaataru vypada.

Zdravi Vas Mates & Hanes

______________________________________________________________

v pohode jsme po dvou dnech jizdy prasnymi cestami dorazili do jizni Gobi, presneji do mestecka Dalanzadgad. Nemame moc casu na vykecavani, takze jen par dulezitych veci:

Zjistete nekdo u Bratu, je-li Liduska na tabore. Pozdravujte Kajinku, kdybyste ji nekde potkali. Pivo tu moc nepijeme, je hrozne drahy a nic extra, samej nemeckej import. Levny je jen cinsky, ale to fakt za moc nestoji. Ted jdeme do hospody. Cau zas nekdy, Hanes a Mates

A copak jsme to vsechno zapomneli? Pivnich jednotek se NEBOJTE! Tem nejzdatnejsim budeme udelovat castecne amnestie. Internet tu stoji od jednoho do jednoho a pul dolaru na hodinu. Az se za tyden vratime do Ulaanbaataru, radi chvili posedime nad Vasimi mejliky, abysme vedeli, nac se doma tesit (nebo netesit). -Sami jste si to zavinili,ze jste nam za posledni dva dny (az na Mychala) nic nenapsali. Vcera vecer jsme zmokli jako svina, kdo by to byl v pousti cekal. Asi obdobi destu. Jinak mame pisek az za usima, horsi nez v Adru.

H a M

-ted uz vazne na to pivko jdeme.

______________________________________________________________

Ulaan-Baatar, 15. 08. 2000 4:53 -tak k tomu bych taky tech 6 hodin pricetl.

Nazdar doma, tak jsme se v poradku vratili do naseho oblibeneho Ulaanbaataru. Mates mne nechce dovolit prepsat denik, tak se asi moc nedozvite. Nahoda tomu chtela, ze jsme po nasem vcerejsim prijezdu narazili na Luccinu partu, ktera se uspesne vratila z Chovsgolu a vcera vecer nesehnala listky na vlak k cinsky hranici (chteli by taky videt Gobi). Takze jsme se opet nevyspali a zas asi do tri popijeli laciny cinsky pivo ve skolce.

ctvrtek, 3.8. odjezd z U.B. kolem poledne Po sestactyriceti kilometrech konci asfalt a najizdime na nekonecnou prasnou cestu. Vecer prijizdime do 280km vzdaleneho Mandalgovi. Spime kus za mestem u dvou jurt. Po setmeni se chystame postavit tropiko. Vichr zveda prach, rve nam tropiko z rukou, schovavame se do auta. Asi po hodine ulehame do stanu slovenskych chalanu.

4.8. Pokracujeme v jizde kamenitopiscitou stepi do mesta Dalanzadgad. Spime na dvorku ridicovych rodicu.

5.8. Prejizdime asi 30km smerem ke Gobijskemu Altaji ke trem jurtam Encheho (nas ridic, 30ti letej srandista) rodicu. Navecir jedeme skouknout kanon Yolin Am, ptaci prirodni rezervaci. Poprve vidime jaky - veliky chlupaty kravy. Na veceri se vracime zpet k Encheho rodicum. Hrajeme cesko- slovensko-mongolskej fotbal, blbneme s detmi.

6.8. Pry tu jeste letos neprselo. Jen co jsme se vzbudili, prisla prutrz jako svine. V 11 odjizdime pres Altaj k pisecnym dunam Duut Manhan. Cesta je super zazitek. Vede vyschlymi ricnimi koryty, pastvinami, parkrat bloudime. Navecir jsme u pisecnych dun. Bohuzel se k nim autem nedostanem. Slovaci nam tvrdi, ze Gobi je nejsussi poust sveta, tady ale voda vzala most.

7.8. Rano brodime reku (pesky) a jdem se vyblbnout na duny. Je zatazeno, mokrej pisek tvrdej jak beton, aspon si fotime velbloudy. V 10 nasedame do auta a frcime opet pres hory do stepi na cerveny piskovy utvary Togrogiyn shirea - Monument Valley s velbloudama. Pres paleontologicke naleziste Bayanzag pokracujeme na sever ke klasteru Ongiyn. Klaster z 15. stol. komunisti rozbombardovali, lamu zastrelili... Navic strasne prsi, takze ty trosky moc nezkoumame.

8.8. Jedeme smerem na Orchonsky vodopad. Furt prsi, je blato. Cestou trosku zlobi razeni. V obci Sant uz Enchemu nezbyva, nez obleci kabat a za vytrvaleho deste se na to podivat. Kdyz z pod auta vytahl desku s vodicimi vidlickami razeni, aniz by z prevodovky vytekl nejaky olej, vidime, ze to bude na dlouho. Po ctyrech hodinach pod autem to dal dokupy a bez dalsich problemu pokracujeme do mesta Arvayheer. 15km pred mestem najizdime na asfaltku, ktera pry vede az do 400km vzdaleneho Ulaanbaataru. Moc jsme si ji neuzili. Ve meste kupujeme chleba - kdyz ho dva dny nemate, stoji to za poznamku. Asi 20km za mestem spime.

9.8. Po 100m sjizdime z ony asfaltky a pres zvlnene pastviny mirime k horam. Prejizdime asi 4 sedla, to posledni pred mesteckem Bat Olziy by se mozna dalo prirovnat k ceste na Borskou vyhlidku, pan Mazanec by mel se svym LaKaTosem co delat. Vyvazujeme nebezpecny naklony, mlatime hlavama o strop, Mates si chce vystoupit. Dopadlo to. Cesta dolu mi pripominala sjezdovku z Bramberku. Dno udoli tvori obrovsky lavovy pole, pasou se tu jaci, brodime potoky, vecer prijizdime ke kempu u Orchonskyho vodopadu. Parkujeme vedle, obchazime plot a furt nechapeme, kde by se mohl v tomhle placatym udoli vyskytnout dvacetimetrovej vodopad. V tom se pred nami objevuje obrovskej kanon -20 000 let stara tektonicka trhlina- a ta ricka, podel ktery jdeme, do nej pada. Vecir chytame ryby. Matej s Markem dokonce po jedny ulovili, na panvi byly vyborny.

10.8. Zatimco vsichni spi, fotime s Matejem vodopad a ja jdu honem na ryby, abych nebyl srab. Jsem srab, nic jsem nechytil a jeste chytli me. Parta vojaku. Nejdrive mi radili, ze na chleba nemam sanci, ze tady berou jedine na klobasu, pak chteli povoleni, tak jsem chvili nerozumel, a kdyz chteli, abych je podaroval prutem, zacal jsem ponimat a vysvetlil jim, ze to mam pujceny od kamaradu a ze za ctvrt hodiny jedem a ze uz musim jit. Jedeme po hlavni ceste do Kharakhorin, prvnich 40km lavovym polem nam trva 2 hodiny. V Kharakhorinu jen nakupujeme a pokracujeme na zapad do Ih Tamir, kde spime.

11.8. Po klasicke snidani -chleba s rybickama a dnes i s cibuli- pokracujeme v ceste na zapad. Siroka sotolinova silnice se nekolikrat strida s klikatymi prasnymi cestami, na obed stavime u kanonu reky Chuluut. Ani jsme nedojedli a zacalo prset. Nastesti ne na dlouho. V sest jsme dorazili do mestecka Tariat, zaplatili 8 $ (za vsechny) za vstup do rezervace HORGO TERHIYN TSAGAAN NUUR a jeste pred setmenim vybihame na krater sopky Chorgo a okukujeme dve propadliny v lavovym poli pod sopkou. Spime u sopecneho jezera Terhiyn Tsagaan.

12.8. V noci jsem pekne vymrznul, pac jsem machroval a spal bez kalhot. Mates si oblikl vsechno co mel a rano se mi pekne vysmal. Hned po vychodu slunce se vrhame do foceni asi stovky OVOO (kamenni muzici) na brehu jezera. Mame volnej den, protoze na dnesek planovanou sopku jsme poridili uz vcera. V poledne bereme lano a jdeme okouknout propadliny a jeskyne v lavovym poli. Prolejzame jednu asi 20m dlouhou plazivku, pak se chceme pokusit slanit do jedne z propadlin. Patnactimetrovy 8mm lano sice staci, ale jde to previsem a moc se nam to bez dalsiho lezeckyho vybaveni nezda. Navic zacina prset. Bezime se se Slovakama schovat do ty jeskynky, Plzenaci jdou navzdory desti hledat dalsi diry. Jak tak bezim, hazim tlamu, padam do lavy, sedrel jsem si ruce, zahodil celovku. Zbytek tela to celkem prezil, celovku jsem sebral, zalezl do jeskyne, vytah z kapsy fotak a od ty doby nefotim. Pri amaterskym pokusu o opravu jsem vytahl na svetlo bozi dnesnich 20 snimku. Po hodinovym snazeni o povoleni MINOLTAckych minisroubecku Encheho sroubovakem na UAZa jsem rezignoval. Po zbytek dne jsem se uz do vetsich akci nepoustel. Prselo, hrali jsme karty, prohraval jsem... Den Blbec.

13.8. Dnes nas ceka 300km do Kharakhorin. Odjezd je stanoven na sestou, tak ve trictvrte na sedm budim tabor, abysme ve ctvrt na osm vyrazili. Je ztazeno, 9 st. C. Kolem osmy se mraky rozfoukaly a nakonec byl z toho celkem peknej den. Asi v 7 vecer jsme na miste, okukujeme uz zavreny lamaisticky muzeum Erdene Zuu. Spime u reky za Kharakhorinem. 14.8. Na desatou chceme bejt v muzeu, takze vylehavame do deviti. Plzenakum hodil v noci nejaket pablb do stanu asi pulkilovej sutr. Strechou. Muzeum bylo celkem zajimavy, za 1,5$ na osobu jsme dostali anglicky mluviciho pruvodce a dozvedeli se mnoho veci. Treba to, ze v Mongolsku maji bohy uplne na vsechno, jen nas pruvodce jich zna asi 200. Po prohlidce vyjizdime na kopecek nad mestem shlednout kamennou zelvu, ktera pamatuje Chingis Chana (stara asi jako Police). No a kolem poledne vyrazime zpet do Ulaan baataru. Cestou jeste zastavujeme u pisecnych dun, rezervaci s konemi przewalskeho ignorujeme slovy "zajdem na ne do Dvora" a presne v devet vecer vystupujeme u Sergiho kancelare. Enche nas jeste zavezl do skolky, dekujeme za prijemnejch 12 dni a tesime se, jak se konecne v klidu vyspime. Cyba. Nahoda tomu chtela, ve skolce byla Luccina parta, ktera nesehnala listky na vlak, a jak to dopadlo jsem uz jednou psal.

Dnes, 15.8. jsme stravili psanim techto dopisu, navstevou ruske ambasady, kde nam dali viza, vyberem padarku v odeleni suvenyru obchodniho domu a navstevou trhu, kterej v utery neni. Takze suvenyry koupime zejtra na trhu, pak vyrazime do hor nekam na sever od mesta a v patek bysme meli nasednout na vlak do Moskvy. A mozna se pred tim jeste ozvem. Mongolska oddysea tim pomalu konci. Musime si priznat, ze nas zastihla silne nepripraveny. Nevzit si stan na obdobi destu, neporidit si ony zpatecni viza, nemit pruvodce Lonely Planet, myslet si, ze se da stopovat v oblastech, kde nejsou ani zpevneny cesty a potkate tri UAZy a dve motorky za den... To vsechno a mnoho dalsich veci se nam uz nesmi nikdy stat. Az sem pojedete, prijde si pro radu, jsme mistri slepych ulicek.

Mejte se krasne a at Vam pekny pocasi vydrzi! Vasi H & M

______________________________________________________________

Je streda 16. srpna roku 2000. Dnes rano jsme se probudili do dilematu, jehoz vyustenim bylo stornovani primych stodolarovych jizdenek z U.B. do Moskvy. Vecer v devet odjedeme vlakem do mongolskeho prihranicniho mesta Suchbaatar, odkud se pokusime s pocatkem platnosti nasich ruskych viz, tj.18.8., dostat domu.

S kapsami plnymi penez za stornovane jizdenky jsme vyrazili na trh a valnou cast predpokladane padesatidolarove uspory utratili za suvenyry. Zbytek hodlame roztocit v restauracnich vozech

transsibirskych expresu. Jestli ovsem sezeneme jizdenky. Pokud ano, pravdepodobne se uz neozveme a budeme se tesit na shledani doma. No, a kdyz listky nebudou ... ??? ... zapisem si dalsi slepou ulicku!

Bajer te, Hanes & Mates, Ulaanbaatar

P.S. Miso Sustku, hodne dalsich veselych trapasu a ukradenych precliku, Kajinko, pekne srustej, Pepo Havlicku, kup si poradny gumy (na kolo), Pohlovi a Berani, uzijte si dovolenou v Jesenikach, Hermane a Zbytku Uradu, taky si uzij maminu dovolenou, Lucko Havlickova, nechcem Te videt driv (ani pozdejc) nez na Sudetech, Bratovi, ted uz psat nemusite, Venouchu, ta neumyslna provokace s fotakem prisla fakt f pravou

chvili, Dusane Sedku, Svjatyj Nos si nechame na priste, abys mohl jet s nami, Marketko Pohlova, at Te ty anglicky fakani moc netrapej a vubec se mejte vsichni moc krasne ...

______________________________________________________________

Kamaradi, rodicove, sourozenci hadejte kde jsme? Snad vam napovi priloha...

Moc se tesi domu Mates & Hanes