Pozor! Životu nebezpečný. Internetové a počítačové noviny Č. 2

Vážení čtenáři. Do očí Vám z obrazovky září již druhé číslo B.K.. Co to znamená ? Ano, redakce se nenechala odradit nezájmem a leností čtenářů a míní se Vám dále vnucovat. Jaká byla reakce na první číslo? Jedním slovem rozporuplná. Dostalo se nám několika pochvalných slov, získali jsme nového sportovního reportéra, který zvítězil i v jazykovém koutku, většina čtenářů ale zarytě mlčí. Obdrželi jsme ale i emajl, kde nás čtenářka prosí, abychom už jí proboha nic neposílali. Proti gustu žádnej dyšputát, jak říkala babička. Pro ty, kteří se ale nebojí a nejsou sračky, tu máme další nášup - další číslo B.K.

Napište krátkou příhodu z vašeho života .

Název? Tak takhle jsem se už dlouho neztrapnil.

Upozornění pro čtenáře s pomalejším počítačem . Zde je obrázek!

 Neplacená inzerce

Skauti, cestovatelé, pobudové, vandráci, stopaři a další, kdo se chystáte na nějakej výjezd, mějte na paměti, že i u nás už existuje Centrum pro spolujízdu (neboli organizovaný autostop, něm. Mitfahrzentrale, nebo tak nějak), jehož služeb můžete využít. Kdo z vás má kárku a chystá se s ní někam dál, třeba bude rád, když mu někdo přidá na benál.

Vážené paní Smetáková a Stěrková z náchodského plaveckého bazénu.

- osobám starším čtyřiceti let je také lepší vykat

Vzpomínáte si na televizní film Velmi uvěřitelné příběhy Igora Chauna? Ano, byly to povídky, ze kterých kapal humor černý jak krev zaschlá na krumpáči z povídky Siláci. Na oběšenou paní Hůlovou v povídce Veselé Vánoce paní Hůlové, na hlavu proraženou krumpáčem z již zmiňované povídky či na zastřeleného mladého Poláka v povídce Podržel souseda se opravdu zapomíná velmi těžko.

Máte silný žaludek nebo jste delší dobu nejedli, takže není co vyzvracet? Chcete se zamýšlet nad pravdami duchovních Mistrů?Pak je Večeře s mahárádžou z pera autora Velmi uvěřitelných příběhů Igora Chauna to správné “sousto” pro vás. 19 povídek při kterých kroutíte nevěřícně hlavou, u některých jste strženi jejich myšlenkovou hloubkou, některé okamžitě odsoudíte, ale snad u žádné se nebudete nudit.

Kdo nasedne do Chaunova kouzelného vozíčku a nezamotá se mu z té jízdy hlava či nezvedne žaludek takže předčasně nevystoupí, může se procházet po sálajících písečných dunách , vysleche si zpověď odporné vraždící bestie, navštíví Rajskou zahradu, bude popíjet voňavý orientální čaj s mahárádžou, s obyvateli jednoho anglického městečka bude očekávat vstup do nového milénia , s nekrofilem panem Josefem bude obcovat s mrtvolkami v jisté pražské nemocnici a zažije spoustu dalších pozoruhodných věcí.

Chaunův svět je zvláštní , vedle sebe tu stojí, či spíše leží usekané prsty či ustřelená hlava a otázky po smyslu našeho života . Je to bizardní svět, se kterým nemusíme souhlasit. Jedno je ale po přečtení knihy jisté - Chaun je upřímný ve svém hledání a své nálezy nám zašifrované mistrnou češtinou do povídek předkládá jako alternativu - můžeme ji přijmout nebo zavrhnout. Užitečné pro nás bude ale již přemýšlení, kterou z těchto dvou možností si vybereme.Já jsem pro tu první!

Jos

V naší redakci se objevil další dotaz pro našeho externího psychologa doktora Jana Cynického. Protože myslíme, že následující problém již řešila většina z vás- samozřejmě zastaralou metodou tradičních psychologů- jsme rádi, že vám můžeme nabídnout malou ukázku z kuchyně největších psychoexperimentátorů, jejichž metody jsou možná netradiční, ale o to účinější.

Čtenářka z bastarddorfska si nepřeje uvést své jméno.

Vážená slečno Pinkavová. Hlavně se nesnažte tyto myšlenky z hlavy vytěsnit tak, že budete chodit do společnosti a tam hledat zapomnění, jak to doporučuje tradiční psychologie. Jste ochotna do celé akce investovat asi 500 Kč a jeden den volného času? Pokud ano, vyhledejte fotografii, na které je zachycen Váš přítel. Nechte si přidělat alespoň 100-150 kopií..Dále budete potřebovat sůl, asi 7 litrů vody , vítaná jsou i zkažená vajíčka . Kazetu s nahrávkou již máte, takže můžeme začít. V kanceláři si vezměte neplacené volno, zamkněte se ve svém bytě. Je třeba vstát již okolo třetí hodiny ranní, aby jste si proceduru náležitě “užila”. Sůl rozpusťte ve vodě a zapněte magnetofon s nahrávkou hudby, nebo ještě lépe s nahrávkou hlasu Vašeho ex-přítele. Po celém bytě- i v koupelně a na toaletě- rozmístěte fotografie a smradlavá vajíčka. Teď již stačí jen popíjet slanou vodu. Po větším množství se samozřejmě pozvracíte. Přitom uvidíte všude fotografie Vašeho přítele. Doběhnete na záchod, kde se na vás směje Váš “miláček”.. Půjdete se umýt od zvratků a co nevidíte v koupelně - Váš přítel! Tuto proceduru je třeba provádět celý den. Zaručuji vám, že další dny se vaše tělo jen zachvěje hnusem při vzpomínce na bývalou lásku a další myšlenky na ni již samo pudově potlačí.

Tento týden se mi dostalo do ruky první číslo časopisu Bastarddofský kurýr. Pro čtenáře, který byl několik let zvyklý pouze na časopisy Katka, Žena a život, Pravdivé romance a jim podobné to bylo jistě vytrhnutí z dlouholeté letargie. Nechci tím nijak snižovat jejich úroveň (k jejich dobrému jménu je třeba připomenout, že předčítání z posledně jmenovaného při jízdě autem z Prahy do Žďára řidiči, tehdy ještě pracujícímu u světoznámé pražské firmy, nyní působícímu v Maďarsku a jeho spolucestujícímu - geodetu přispělo k udržení bdělého stavu až do východních Čech.) Bohužel, mezeru v poskytování informací z nejbližšího okolí nevyplnila ani periodika Mladý svět, Lidové noviny či 100+1, co se týče bezprostřednosti a rychlosti předání aktualit čtenářům.

(JP - Praha)

legendární skupinu Beatles a jejich nejslavnější hit Yesterday. Kdo dnes zná český originál “Píšu vám” od dnes

zatouží po umění v jeho pravé, ryzí podobě. Pak nastane čas pro české umělce, kteří mají stále dost sil a

Jak asi víte, letní prázdniny jsou ještě poměrně daleko. Nicméně jsem se předsvědčil, že už mnozí z vás kují pikle, jak to následující léto zase tzv. zabít. Není pochyb o tom, že pronudit se dá mnoha různými způsoby. Dokonce jsem se i doslechl, že někdo se chystá na brigádu v některém z našich podniků. No to je soda! Pro ty šťastné z  vás, kteří máte ještě nárok nebo si zařídíte 2-3 měsíce prázdnin, existuje spousta dalších variant, kam se zašít, kde si jak přilepšit, kde co voskautovat, nebo kde přiložit kopýtko k dílu. Chtěl bych jen připomenout, že kromě skautských existují taky i další tábory a právě o těch bude teď řeč.

Na vlastní kůži se už mohli alespoň 4 obyvatelé Bastarddorfu přesvědčit o tom, co to jsou tzv. mezinárodní tábory dobrovolné práce. Jedná se o 2-3 týdenní pracovní pobyty různě po světě, kde si člověk sice nevydělá, zato však za pobyt zaplatí. O dopravu do tábora se postará sám. Má-li štěstí, je při práci pojištěn. Tábory se konají v různých koutech celé Evropy i za vodou a dokonce i na Náchodsku. Práce bývá někdy organizovaná, podle místa konání se dělá nebo “dělá” od 2 do 6 hodin denně (kdo byl ve Španělsku, ví o čem mluvím). Na táboře se pozná, jestli je pravda, že Poláci jsou jen veksláci a že Němčouři jen řvou a že Angláni jen chlastaj nebo že Frantíci jsou jen manekýni. Taky se tam dá občas něco tzv. klofnout (1 občan Bastarddorfu by mohl povídat). To je určitě lákadlem pro mnoho rádobyneklubařů. Proto je lepší se na takovou výpravu dostatečně vybavit.

Ať už člověk chce nebo ne, na táboře se musí nějak domluvit. Čechů a Človaků bývá na jednom místě poměrně málo a tak nezbývá než oprášit starou ruštinu a angličtinu, případně další kolonizátorský jazyk. To je ostatně i jeden z hlavních důvodů, proč se do těchto lágrů jezdí. Nejlepší to je pro ty, kdo ovládají nějaký jazyk poměrně bídně, poněvadž se tam pak hodně přiučí. Pokročilí pak mohou svoje znalosti vesele vybrušovat, vychytávat chytáky a doma se pak před spolužáky nenápadně vytahovat. To se tady hodí.

Práce samotná většinou spočívá v opravách různých zřícenin, čištění lesů, vod a strání, organizování divadelních, hudebních a dalších festivalů a veselic, pracuje se i s dětmi-houmlesáky, zvířaty a dalšími objekty. Člověk se zas tak moc nenadře a bejvá to i sranda. Navíc po práci je možnost zúčastnit se mnoha zajímavých aktivit, od bohapustého tlachání a popíjení přes výjezdy džípem do terénu, přechody hor, sportovní turnaje, návštěvy měst, muzeí, jeskyň a dalších děr až po organizované chlastání a skotačení na místních diskotékách, vše samozřejmě zadarmo. Prostě paráda!

Zmíněné 4 občany Bastarddorfu přivítaly více či méně zapadlé končiny Francie, Německa, Irska a Španělska, kde na jejich životně důležitou pomoc už čekalo několik dalších nadšenců z celého světa. Drobet pracovali, vokukovali cvrkot a spolupracovníky/-nice, užívali si a trochu se i přiučili. Všichni 4 se postupně ve zdraví a bez přebytečných mozolů vrátili po čase a po své ose (stopem, jak jinak) bezpečně domů - s prázdnou kapsou, ostatně tak i vyjeli, ale o prachy přece nešlo. Za to se jim podařilo získat kontakty, spojky a tajný schránky na mnoha místech světa, kterých později neváhají využít. Příkladem budiž všem dobře známý Matouš z Berlína.

• INEX Centrum, Senovážné nám. 24, posl. patro, Praha 1, tel.: 2410 2527, 2410 2390
• Duha, Senovážné nám. 24, asi 2. patro, Praha 1, tel.: 24 102, - 231, - 374
• KMC, Karolíny Světlé 30, Praha 1, tel.: 2423 0633
• DYS-LAND, občanské sdruž., Štichova 583, P-4 Háje, tel.: 792 5225

Rozhovor

Josef K. studuje druhým rokem distančně Ústav jazyků a humanitních věd na Universitě v Pardubicích, obor německý jazyk. V kuchyni voní bylinný čaj, diktafon spokojeně bručí, takže jdeme na to!

Zdá se ti vaše škola užitečná, nebo je to zabitý čas?

A co děvčata, jsou tam nějaká?

A mimoškolní aktivity? Myslím tím pardubické hospody. Kolik tak utratíš? Samozřejmě za alkohol.

Nevím, o čem mluvíš. Nikdy jsem v žádném studiu nebyl.

Tak takhle už jsem se dlouho nezasmál. Díky.

Za autointerview děkuje Josef.

Tuhle mně Tyčka zavolala, že bysme mohli jet na chatu do Pece. Nedalo to ani moc přemlouvání sehnat lidi a i když nikdo nevěděl, jaká to je chata, stejně jsme se nakonec skoro všichni sešli. V plánu byla výprava na běžkách hned od 9 ráno, ale když jsme se ještě kolem 10. hodiny kecali před trutnovskou delvitou, bylo jasný, že to asi dnes nestihneme. Ve zmíněném supermarketu jsme totiž potkali delší dobu nespatřenou známou žďárskou figurku, našeho bývalého vůdce, učitele a baviče Šímu Josefa. Upřímné nadšení z nenadálého setkání a pak Josef sondoval, kdo je vlastně kdo - vždyť jsme se neviděli asi 15 let!

Kolem poledne jsme už seděli na chatě vedle lanovky a začali tlačit buchty. Nakonec jsme přeci jen nazuli lyže a vyrazili k Obřímu dolu. Naštěstí nebylo moc vidět, celkem bezva oblačnost, mlha, tak jsme aspoň neviděli ty kotáry, kam jsme měli lízt. Při přejezdu potůčku bylo někomu leno sundat lyže a co čert nechtěl, sebevědomému Detektivovi spadl hřebínek, když zjistil, že se mu podařilo zlámat zánovní “švédskou” lyži. Výprava pro něj tak skončila po ujetí 1,5 km. Kamarádi se mu upřímně vysmáli.

20 m vidět, a Na rozcestí se vydali po zelené. Chtěli jsme se totiž pěkně mírně svézt až k Pražské boudě. Zelená nás ale vypekla. Zledovatělý pruťák s větvemi na všechny strany nás drobet vyškolil, hlavně asi Tyččin konečník. Podařilo se nám ale dorazit na dálnici a za tmy jsme už byli zase v Peci.

V neděli ráno bylo nádherně. Přijela i Káča. Ujela nám první lanovka. Na 11. hod. jsme už stáli v zástupu u kasy, ale zjistili jsme, že na Sněžku se dnes nejede. Tak zpátky do chaty. Padlo šampáňo. Lanovka ve 12 na Růžohorky nám nesměla ujet. Pomalu se začalo zatahovat. Za chvíli už sedíme na promrzlých sedátkách. Díky protekci jedeme na více než dětskou slevu. Na Růžohorkách se odděluje Anča a Kapr a budou pokoušet sáňky. Zbytek výpravy se chce svézt po červené na Portášky. Cesta nám ale zase zkřížila plány. Samozřejmě umrzlo, tvrdo, ledovato, Němci se pletou pod kopyta a v jednom z nejrychlejších sjezdů pak malé překvapení. Copak? Pan Landa se přezouvá do tenisek a balí si svých pět švestek. Už je to tak. Jemu, který měl včera odpolednu u potůčku největší radost, se povedl také husarský kousek a zánovní lyže Jaervinen jsou na sračku.

PS: Tyčka nás pozvala na příští víkend do Jizerek.

24. 1. se jelo Mistrovství Krkonošského svazu lyžařů volnou technikou v Machově. Na rolbou upravených tratích byl z naší župy nejrychlejší domácí Tomáš Doležal, z Poličáků pak kupodivu Jan Hanes Pohl před Berousem seniorem a Berousem juniorem. Tady ale nelze mluvit o ztrátě nadvlády Jirky Berana nad polickým lyžařstvem, neb měl silně nevýhodný podmínky poté, co si nevyhádal svoje závodní lyže, o který se podělil zbytek rodiny, a sám absolvoval patnáctikilometrovou trať na turistickejch Landsamech.

Ve výsledcích polickýho světovýho poháru:

Jelikož naše redakce po provedeném průzkumu zjistila, že velká část našich čtenářů jsou svobodní mládenci, rozhodli jsme se, že počínaje tímto číslem se budeme zabývat také jejich problémy a starostmi. V dnešním okénku vám poradíme, co dobrého si můžete připravit na staromládenecký stůl tak, aby to dobře chutnalo, dlouho netrvalo, nezničilo vaši peněženku a také neohrozilo vaši (už dost nevzhlednou) postavu. Jedním z jídel, které splňuje všechny body je krvavé jelítko se škvarkovou omáčkou.

posílám Vám odpověď do Vašeho jazykového testu:

Jana Pinkavová

 V minulém čísle byla vyhlášená soutěž o mezinárodní výrazy, na které slyšíme i my, i když třeba pod jiným významem. Zde několik ukázek:

 V příštím čísle bychom vám chtěli poradit, jak se vyhnout používání anglických, př. česko-anglických nebo i jinak zmrvených výrazů v našem rodném jazyce a to nejen na pracovišti.

V jednom z příštích jazykových koutků se možná dozvíte, jak se na autostopařské centrále v Budapešti domluvit.

Heslo správného Pražáka: “Základ je mít kárku, fiš a zobání.”

hospodskej se nechytá, má plnej výčep hochů,

Jos.

spolupráci a Janu Hanesu Pohlovi za umístění B K na internet.