Proslýchá se- aneb nezaručené zprávy

Stopujeme po Maďarsku

str.12

Dnešní poradna je poněkud netradiční. Minulý týden jsem objevil ve své schránce obálku signovanou razítkem poradny doktora Cynického. Již jsem se chystal přenést do computeru jeho odpověď na Vaše bolístky, ale obsah dopisu mě šokoval.

Vážení čtenáři B.K. Dosud jsem žil poklidným životem psychologa . S nadšením jsem pomáhal svým klientům a konec konců i Vám, vymýšlel netradiční psychologické postupy. Nyní jsem ale propadl melancholii z toho, že jsem stále sám -a jak mí pacienti říkají- rozhodilo mi to psychiku. Doufal jsem, že až do konce života budu žít staromládeneckým životem sice plným špinavých ponožek, alkoholových sedánků a nevyužité sexuální energie, ale také večerů s knihou či mým computerem, večerů plných snění o děvčeti, které

Máte-li už někdo otlačená záda o toho věčného povalování na koleji, čekání na večeři nebo na Simpsnovi a rádi byste přichli k něčemu novému, byli užiteční a třeba se u toho i pobavili a dobře najedli, mám tu pro vás agitačku do organizace Bohemia Corps (České sbory).

BC je dobrovolnická organizace, která nikoho k ničemu nenutí ani nepřemlouvá, ale když budete moct někdo někdy pomoct, budou moc rádi. Jedná se o různé projekty, jako např. pomoc oblastem postiž. povodněmi, sázení stromků, pomoc se zabydlením dobrovolným učitelům AJ, rozdávání jídla houmlesákům, pomoc při organizaci konferencí, atd. Asi polovina

Ze starých dob nám zní dost pohrdavě věta: “On to podepsal”. Jak by taky ne. Kolik výsměchu si od nás “bezpartijních” vysloužili třeba i “oficiální” skauti, i když jsme s nimi dál vesele skautovali... Čas běží a vše se mění. Takže i teď máte možnost něco podepsat. A snad se za to ani nestydět.

Jméno:

Adresa

Tel.:

Fax:

E-mail:

Věk:

do 18 let

18-30

31-40

41-60

61 a více

Elektrikář

zdrav. sestra

počítače

tesař/truhlář

administrativa

komunikace/info. servis

instalatér

konstruktér

pomoc v nouzi/přechod. Ubytování

řidič A B C D

psycholog

rekreace/sporty

vědy

terapeut

řemeslo/záliby

poradenství

umění

péče o děti

marketing/prodej/reklama

cizí jazyky

finance/účetnictví

lékař

jiné

Půl roku a méně

do 1 roku

1 a více

jiné

Datum:

Podpis:

Všichni jistě znáte ten pocit, když se starý mládenec vrátí večer z výčepu, v horším případě z práce a doma v celé gorsonce není nic k jídlu.

Samozřejmě, že počítáme s tím, že vždy nějaké ty zbytky v kredenci a v koši najdeme. Největší problém bývá hlavně s pečivem. Určitě vždy v ledničce zbývá nějaká stará nedojedená paštika od loňské dovolené, nebo kousek sýra, který je většinou tak tvrdý, že se zdá být nepoužitelný (což pro starého mládence není důvod aby ho nepozřel - stačí chvíle v mikrovlné troubě a ze sýra připomínajícího mechem obrostlý šutr je rázem čerstvá, ještě teplá Niva), ale většinou není na co paštiku namazat (když ji zředíme vodou, kterou jsme vypláchli prázdnou flašku od kečupu a pět minut povaříme, povolí i ta nejzatvrzelejší) a ani ta nejčerstvější Niva bez chleba nechutná, ale stačí pytlík strouhánky, která určitě zbyla z doby, kdy jsme se stěhovali a hrudka másla nebo margarínu, která strouhánku bezpečně spojí a cereální pečivo je na světě. V tomto případě není vhodné používat pleťové krémy a podobnou kosmetiku, o které bude řeč později. Pokud budete trpěliví a necháte směs strouhánky s tukem zapéct v troubě, pak se budete moct potěšit čersvým a křupavým chlebem či do zlatova propečeným rohlíkem. Ovšem tepelná úprava není nezbytná. Pokud se stane opačný případ, tedy když je doma nějaký ten starý kousek chleba, ale není nic na něj, pak vám příjde vhod recept na česnekovou topínku. Samozdřejmě, že je vyloučené, aby starý mládenec vyhazoval peníze za olej, nebo ztužený pokrmový tuk, stačí ale, když od některé z občasných dívčích návštěv vyškemráme mastný kosmetický krém, který pak použijeme jako běžný tuk na smažení.

Pozor ale, chléb na pánev pokládáme až když je krém pořádně rozpálený a smažíme jen velmi krátce. Pokud je chléb opravdu velmi starý je dobré ho před smažením chvíli marinovat v misce s vodou ( čímž zabijeme dvě mouchy jednou ranou - změkčíme chleba a zároveň odmočíme zaschlé jídlo z misky. To dodá topince i chuť podle toho co jsme z misky naposledy jedli ). Na takto připravenou topinku pak naneseme česnek a večeře je hotová. Tady poznáme další výhodu pleťových krémů. Někdy prostě česnek, který je v ledničce i několik let, zkrátka použít nejde. A pak oceníme pleťové krémy s různými příchutěmi (broskev, jablko a pod.). Poslední rada se týká ovoce a zeleniny. I přes to, že se každý z nás už několikrát přesvědčil, že i to nejkrásnější jablko a nejšťavnatější pomeranč nevydrží v bytě ani dva roky, stále nacházím u svých přátel smutné zbytky kdysi hrdých kousků ovoce. Proto se příště raději krámkům s těmito potravinami vyhýbejte. V dohledné době po jejich zakoupení je stejně jíst nebudete a pro pozdější potřebu nejsou seschlá a scvrklá jablka, hrušky a podobné poživatiny vhodné. Snad jen jako dekorativní doplňky bytu. Ale o vlastním staromládeneckém bydlení si popovídáme až v některém příštím okénku.

KROUPA

Stalo se to jednoho prázdninového rána. Probudil jsem se a čuměl do stropu. "Měl bych něco podniknout", řekl jsem si. Venku pěkně, to bych moh° někam vyrazit na velocipedu. Co třeba Orlické hory?

Vyrazil jsem směr Machovská Lhota, kde je pěší přechod do Polska. Cestou jsem ještě v Polici pokecal s Berousem a zastavil jsem se vykoupat v Bělým. V Machově jsem se rozhodl, že nakoupím jídlo, protože jsem z domu žádné nevezl. Vlez° jsem do krámu a koukám - polívky, nějaký vývar, jen za 4 Kč. Okamžitě jsem po nich šmátnul a koupil jich asi šest. Dále jsem nakoupil asi tři jogurty a pět rohlíků. Když jsem vyšel ven, náhle mě TO napadlo. Jídlo nemám kam dát. Brašny jsem měl pouze na zadním nosiči a byly narvané k prasknutí. "Příště seženu eště jedny brašny a bude to v suchu", říkám si a rvu polívky do bočních kapes. Rohlíky "komprimuju" zmačkáním a jogurty jsem nacpal do spacáku.

. Konečně dorážím do Lhoty, kde navštěvuji vytopený (vodou) skautský tábor. Přecházím do PLR a pěti kilometrovým stoupáním se škrábu do vesnice Karlów. Počasí zatím nic moc, ale mohlo být hůř. Po deseti kilometrovém "sjezdu" přijíždím, řádně zmrzlý, do města Duszniki - Zdrój. "Do Orlických hor", povídám. Mezi tím na mně řvou ostatní, ať se k nim jdu najíst. Pohraničář nejdřív váhá, Hádám že v tomhle městě není hraniční přechod k nám, a tak přejíždím přes zatraceně velký kopec do městečka Lewin Kľodzki. Jedu krásnou, leč Polákem poznamenanou, krajinou, směrem ku hranici. U domnělého přechodu mě vítají dvě závory a ostnatý drát. Na české straně je chalupa a u ní stůl. Na stole pečená kuřata a okolo lidi. Mezi nimi je voják pohraničář, který si mě všiml první a jde ke mě. Přelézá závory a ptá se kam jedu. ale když mu ukážu pas, tak mně pouští. "Můžeš ale jen k chalupě, do Čech tě pustit nemůžu." Máme proklatě poctivé stráže. Po vydatném obědě se nemůžu skoro ani hýbat. Vracím se přes závory ke kolu a vyrážím po zelené značce lesem. Po třech nových, ale povodní stržených mostech nečekaně končí asfalt a začíná štěrková cesta nejhrubšího zrna. Když "došla" i ta, začal jsem se brodit kravěncema (furt lepší než rozteklej asfalt). Konečně jsem se dobrodil až na jakousi komunikaci, vedoucí do vesnice Zieleniec.

Někde na této cestě by měl být přechod k nám na Čihalku. "Celnici" se mě podařilo dvakrát přejet, byla opuštěná. Chvíli čekám jestli se někdo neobjeví a pak přehazuju bicykl přes závoru. Po nakoupení jídla v Olešnici zjišťuji, že jsem to "Machovské" ještě nesněd°. "To nevadí", říkám si,"jídla není nikdy dost" a vesele sjíždím do Sedloňova, směr Deštné. Počasí se mnohem zlepšilo - 4/8 Cu - téměř ideální i pro kolo. Deštné znám jen když je přikryto sněhem, a tak jsem nepoznal pomalu ani sjezdovky na kterých jsem se naučil lyžovat. Díky chybě v navigaci jsem se ocitl u Šerlišského mlýna a divil se, že cesta končí. Musel jsem tedy přejít po hřebenu na Šerlich, abych mohl sjet do Závrchů. Při sjezdu míjím nějaké cykloturisty, kteří toho mají, podle ksihtů, už dost. Zdravím a nerušeně se řítím skopce dolů. Projel jsem vesnicí a za ní našel napůl zbořený barák. Rozhodl jsem se, že tu uvařím a přespím.Vytáhl jsem nádobíčko a jal se vařit. Zanedlouho jsem zjistil, že poloprázdná 650ml láhev nestačí. Vodu jsem dostal od pražských chalupářů. Asi bych měl koupit další košík s láhví. Podařilo se mi dostat se do domu a nalézám postele bez matrací. Kdyby pršelo spalo by se tu pěkně. Když jsem vylez° ven, slunce ještě bylo zbytečně vysoko a tak jsem vše naložil a sjel do Říček.

Cestou jsem hledal vhodný přístřešek na spaní, ale nic jsem nenalézal. Dojel jsem do Rokytnice,kde jsem našel obrovský sad rybízu. Nacpán k prasknutí pokračuji směrem k Rychnovu. Už je tma a začíná být zima. Těsně před Rychnovem jsem objevil takovou kůlnu, která byla zavřená. Ustlal jsem si za ní a spal a spal... Ranč Sausfórk, to bylo první co jsem ráno spatřil. Bylo to napsané na té kůlně. Také zjišťuji, že mám úplně mokrý spacák, naštěstí jen od rosy. Vařím snídani a suším spacák. Asi po půlhodině vyrážím směrem na Rychnov. Bicykl začal nehorázně vrzat a skřípat, asi mu ta rosa taky neprospěla. V Rychnově tedy hledám obchod s kolama, který po hodině také nalézám, kupuji olej a na nádraží nabírám vodu. Počasí zatím nemá chybu. Kopců už mám dost a tak se rozhoduji, že pojedu do Hradce Králové. Vyrazil jsem tedy přes ves Synkov do Častolovic. Cestou do sebe cpu tatranky, perníky a koláče. V Častolovicích jsem koupil košík na láhev a zjistil jsem, že se do něho vejde litrová flaška od Coca Coly, nebo od podobného humusu. Silnice do Týniště je příšerná, páchnoucí a nekonečně rovná cesta. Náklaďáky, jedoucí v mém směru, vytvářejí "vzdušný tunel" ve kterém proudí smrad mým směrem, takže to jede docela rychle

. Po příjezdu do Hradce jsem zjistil, že je celý pod vodou. Všude jezdili policisti, civilisti a gumy na gumových člunech a mávali na mně.S bicyklem jsem se po březích dostal až k "lízátkům" na stadion. Sundal jsem obuv a brodil jsem se podívat na plochu dovnitř. Naskytl se mi zajímavý pohled. Fotbalovou brankou zrovna proplouvala pramice. Když jsem opustil vodáky na stadionu, dobrodil jsem se i s bicyklem k nezatopené části Hradce a objel město po suchu. Cestou z Hradce jsem se ještě stavil na letišti Delta air Systemu a skouknul éra. Po výjezdu z letiště na hlavní cestu jsem dojel cyklistu, který jel do Jaroměře. Po příjezdu k němu domů mně pohostil vydatnou svačinou a pak mě zavedl na Jaroměřské letiště, na které po zemi netrefím. Prohlídli jsme "výrobní" hangár, ve kterém se v té době vyráběly Kondory TL-132. Jelikož jsem z letiště netrefil na hlavní silnici vedoucí na Českou Skalici, blouděním po neskutečně stejných vesnicích (jestli jsem byl čtyřikrát v té samé...) jsem dojel k přehradě Rozkoš. Rozhodoval jsem se, zda mám jet dál přes Skalici, nebo Nové Město, ale protože ve Skalici nemají letiště, vyhrál Nováč.

v Polici

26.11.1998

Líla

Nejen sportem živ je člověk

Vám, kteří se alespoň trochu zajímáte o sportovní dění v našem regionu jistě neušlo, že Horolezecký klub Ostaš v Polici nad Metují pořádal v sobotu 9. ledna lezecké závody na umělé stěně.

O den dříve jsem se (po splnění svých pracovních povinností) vydal hledat po místních kulturních zařízeních organizátory tohoto velkolepého sportovního podniku. K mému údivu a překvapení jsem NIKOHO nenašel U Vacků, v Krčmě, na Poště, ani v jednom z klubů, ba ani v kavárně "V". Toto zjištění mě vyvedlo natolik z míry, že jsem ze zoufalství zašel i do sportovní části Sokolovny, a co jsem tam spatřil mi téměř vzalo dech. Asi 20, slovy - dvacet pět lidí tam pilně pracovalo na přípravách závodů. Někteří nosili židle a stoly, jiní lepili reklamy, psali po stěnách nesrozumitelné slogany a hesla, a některá děvčata dokonce otírala prach na tom nářadí co je přišroubované na zdi a jak se na něj dá vylézt a sedět na něm. Snad jen Arab...(no to je jedno). Pravděpodobně to byl osud, či snad má novinářská intuice přispěvovatele B.K., která mě zavedla do umývárny, kde jsem zakopl o cosi, co připomínalo těžký stříbrný válec se dvěma uchy. Později jsem zjistil, že to byl skutečně těžký stříbrný válec se dvěma uchy. Okamžitě mi došlo, že to, co se ukrývá uvnitř je vlastně ona motivace, kterou jsem tu jaksi postrádal a která žene do práce tolik lidí...

Po práci se kobylky vrhly na obsah válce (50000 ccm) a značka Meloun od sponzora - pivovaru Meloun opravdu chutnala až do brzkých ranních hodin...

V sobotu, v den závodů se v podstatě nic zvláštního nepřihodilo, a proto jen ve zkratce: 2. místo - Kadlec D. a Kořán P. 1. místo - Chrastina A. Asi 16 lidí z řad pořadatelů mělo téměř celý den nazelenalý obličej. Mocek neudělal výmik. Finálová cesta stála za... .Jan Tleskač se nezúčastnil. Boryš umí po skalinách. Arnošt zakousl Pohlovic psa. Vynikající guláš U Berků. V ženách zvítězila Simča. Nejmladší účastník byl Martin Stráník (1990). Ve véčku byla zaznamenána nejvyšší tržba od roku 1348. Na kruhách se houpal prázdný sud.

Po ukončení fšech soutěží a vyhlášení výsledků se už jenom takticky čekalo, až odjede domů většina závodníků aby pořadatelé mohli vytáhnout další sponzorský dar, tentokrát od firmy Gambrinus. Kolem jedenácté hodiny se konečně začala dostávat do varu i děvčata. Rozjela se totiž diskotéka a mé srdce moderátora disoték rádia Bastard plesalo.

Součástí programu byl i horolezecký skorostriptýz Marty Skopovitch, která je přítelkyní kolegyně, čtenářům B.K. známé Andrei Donatelli. Pro velký počet zúčastněných došel Gambáč předčasně, a proto museli organizátoři večírku udělat opatření a vybrat od fšech účastníků škváru na nový sud, který nepřežil čtvrtou hodinu ranní. Potom jsem šel spát, ale podle neověřených zdrojů prý proudila zábava až do svítání.

pro občasník Bastarddorfský kurýr Veprs

Jó napot

Dobrý den

Bocsánat

Promiňte

Beszél angolul?

Mluvíte anglicky?

Nem

Ne

Hová megy?

Kam jedete?

Gyeerir

Do Ráby

Elvinne Budapestig?

Svezete mě do Budapesti?

Kérem...

Prosím...

Nem

Ne

Nem számit

Nevadí

Koeszoenaem

Děkuji

Viszontlátásra

Nashledanou

Kurva ílet!

Zatraceně! (doslova kurva život)

Baszmek!

Chuja!, vole, k..., do p...

Nem tudok magyarul

Nemluvím maďarsky

Autópálya

Dálnice

Nem értem

Nerozumím

Nur nicht beszáren! (slang.)

Jen se neposer! Žádný strachy. Keine hrachen.