Bastarddorfský kurýr

A ještě tu mám malý vzkaz redakce. Příští číslo bude tak trochu zvláštní. Je totiž poslední v tomto školním roce, protože většina lidí potom ztratí přístup k internetu.Ozveme se zase v říjnu. Pokud máte ještě nějaké příspěvky, dotlačte je asi tak do konce dubna do redakce. Kdepak jsou slibované příspěvky pana D.D.Šedka a pana Slunceho? Polepšit se , chlapi!!!

Německo,Rakousko,Švýcarsko 65,- ........

Itálie,Řecko,Izrael 55,- ........

Nevýdělečné práce 55,- ........

Hledám partu dobrejch a spolehlivejch kamarádů ke společnému trávení víkendů, prázdnin a dovolených.

Jsem schopný pohybovat se na kole, běžkách, surfu, paraglajdu, vyjímečně i pěšky. Nabízím pravidelnou dopravu vlastním vozem Škoda 120 L ( včetně kol, běžek a pod.) na tratích dosažitelných z náchodského okresu. Nabídky se stručným popisem činnosti party a skupinovým fotem ( hlavně ženské části ) zasílejte na známou adresu redakce.

Prodám běžecké hole značky SWIX. Délka 160 cm, nové, málo použivané. Barva šedá, misky černé.

Cena 300 Kč.

Značka: Končím.

Vážený pane Pinkavo, autore článku “ Výprava za všechny peníze “ . To bylo radosti z neštěstí druhých a vidíte - stačí malá mulda a v prdeli jsou nejenom krásné běžky Kastle ale i váš úsměv.

Nestranný čtenář, který z vaší zlámané lyže nemá vůbec žádnou radost.

Poličáci, třeste se! Fotbalové mužstvo Dynamo Bastarddorf si Vás dovoluje vyzvat na fotbalové utkání. Hrací plochu navrhujeme neutrální- Bukovice. Termín- někdy v květnu- přesnější podmínky dohodneme příležitostně v některé restauraci.

Nakonec se objevuje řešení: budu stopovat, jestli něco vůbec projede kolem. Zvedám palec před prvním autem, tam jsou však již 4 lidi, přesto zastavují. Paní na můj úmysl jít z Homole na Janovičky reaguje slovy “Na Janovičky ? To máte rychlejší přes Olivětín, tam zrovna jedeme. Na Homoli nic není, tam je jen pět srnek.”

Milý pana doktore. Jsem Váš velký obdivovatel a čtenář Vaši poradny ( což je bezesporu jediná opravdu fundovaná rubrika v tomto časopisu, na rozdíl od nesmyslných a urážlivých recenzí v rubrice kulturní).

problémy vždy věděl rady. Doufám, že i Vám má přátelsky míněná rada pomůže vyřešit zdánlivě

mládenců, což mě vedlo k tomu, že jsem začal o celém problému přemýšlet. Výsledkem pak byla metoda

kterou jsem si s úspěchem vyzkoušel v několika případech a rád ji nabídnu také Vám.

Nejdříve si zopakujme hlavní příznaky této, nebojím se říci, choroby.

Neidentifikovatelná tíseň v prsních partiích, objevující se vždy s příchodem jarních měsíců.

Nebývalý zájem o opačné pohlaví ( v průběhu roku opět opadá ).

A nakonec v návaznosti na předchozí, neschopnost soustředit se na čiností, které nás za normálních okolností

naplňují radostí a uspokojením.

Léčebnou kůru lze shrnout do několika bodů:

1. Přes veškeré rozumové důvody se pacient musí seznámit s osobou opačního pohlaví. ( vizáž nerozhoduje,

obecně platí pravidlo - čím větší škareda, tím snadnější práce při seznamování ).

3. Nastěhovat si tuto osobu do vlastní garsonky.

Další lečba je už otázkou času. Sám uvidíte, že po nějakém čase budete řešit jiný, naprosto jednoznačný problém

a až se Vám podaří dotyčnou osobu vystrnadít z garsonky ( nyní proměněné k nepoznání ) už Vás ani nenapadne o podobných starostech uvažovat.

Vážený pane doktore Cynický,

Vaše věrná čtenářka

1 - Nevím, proč se jim tak říká. Některé mají i přes 100 kg !

- můžete jít spát třeba v 21 hod., pokud zrovna chcete

- nikdo Vás neobtěžuje věčnými připomínkami o pohozených ponožkách

- neruší Vás ráno budík drahé polovičky dříve, než ten Váš

- když jste na dovolené, nemusíte se dohadovat, co zrovna dnes budete dělat

- nemusíte nakupovat jídlo na večeři (stačí Vám ta strouhanka, česnek a pleťový krém, viďte - viz recept z 3. čísla BK)

- nikdo Vás nenutí spravovat rozbité přístroje

- občas Vám nic jiného nezbyde, než jít spát v těch 21 hod. (nemluvě o sexu)

- zeleninu/maso si vždycky musíte uvařit sám, pokud zrovna kamarádi nevařili a nepozvali Vás

- ponožky (knoflíky, .....doplňte dle potřeby) si musíte vždycky zašít sám

- koupelnu máte vždycky volnou, ale uklidit si ji musíte pěkně svýma rukama

- sice nemusíte moc nakupovat, ale i ty česnekový topinky se časem přejí, pokud vaření není Vaše hobby

- v případě Vaší nepřítomnosti (pokud nebydlíte i s rodiči) Vám nemá kdo pravidelně zalít květiny, nakrmit kočku atd.

2- čerpáno ze zkušeností nejmenované čtenářky

Velikonoční pondělí bylo pro některé chlapce z Bastarddorfu dost náročné. Při kontrolní cykloprojížďce naší vesnicí jsem potkal osobní automobil Škoda s velkým přívěsným vlekem, který byl k prasknutí nacpán k prasknutí napitými koledníky.

Před několika dny se z éteru ozvala znělka nového rádia. Je to přirozeně téměř stejné komerční bahno jako většina ostatních hudebních rádií.. Proč o něm tedy píšu?

1 ) Kolik žaludků má kravička?

c) žádný- je to samotravič

2) Všichni víme, že se fena hárá. Co ale dělá prasnice, kráva a koza? Seřaď!

d) vykastrovaná žirafa

4)Jak dlouho sedí kvočna na vejcích, než se vylíhnou kuřátka?

a) 21 dnů

b) 28 dnů

c) 35 dnů

5) Všichni se oslovujeme “vole “. Kdo to ale je vůl?

a) loupaný ječmen

b) loupané žito

c) loupané oříšky

8) Jakpak dlouho nosí kravička v bříšku telátko?

a) 9 měsíců

b) 11 měsíců

c) 13 měsíců d) 5 let

a) vykastrovaný hřebec

c) hřebec určený k zapouštění

10)Je nějaký vztah mezi skopcem a beranem?

a) žádný

e) dva různé názvy pro stejné zvíře

11)Ty jsi ale hňup! Co že to jsem?

a) kozel s nadměrně vyvinutými pachovými žlázami

d) kříženec hřebce a oslice

Vyluštění na poslední straně B.K.

po několikaměsíčním vyjednáváním s kulturním atašé Spolkové republiky Německo Joachimem Küfferem a předsedou německého landsmančaftu Franzem Neubauerem se nám podařilo získat exklusivní právo na vydávání deníku bastarddorfského rodáka, "odsunutého/vyhnaného" Němce, Gottloba Schneidera.

Gottlob Gottlieb Bohumil Siegfried Wolfgang Schneider se narodil v pondělí 20. dubna 1889, jako jedenáctý syn bastarddorfského sedláka Gottlieba Friedricha Schneidera a jeho ženy Uršuly Hermanové, dcery bratrance neteře oblíbeného domácího lékaře bastardorfského starosty Rudolfa Wajnera. Malý Gottlob prožil relativně klidné dětství, občas narušené nárazovými traumaty (smrt jeho oblíbeného pašíka Kurta, první láska, znásilnění jeho devítileté mladší sestry Klotildy starostovým pacholkem Václavem, stříhání nehtů, zápal plic, smrt jeho nejstaršího bratra Gerharda na zápal plic, Vánoce, ...).

Po první světové válce, na které se celá Schneiderova rodina z otcova podnětu velmi aktivně podílela, a otcově sebevraždě, zůstal Gottlob se svojí retardovanou nejmladší sestrou Gertrudou a matkou Uršulou jako poslední mužský potomek Schneiderova rodu v Bastarddorfu. Na Gottlobovi tak spočinulo celé hospodářství. Začátky nebyly lehké. Nejen že Gottlob musel obnovit válkou zničené hospodářství, jehož značnou část Gottlobův otec zastavil u bastarddorfského spekulativního obchodníka Fritze Roubíčka, nýbrž bylo nutné nějak vyjít se staronovými občany nově vzniklého Československého státu. Gottlobovi se podařilo přestát všechna úskalí a pohromy, které na něho dvacátá a třicátá léta připravila (Masarykova návštěva Náchoda, hospodářská krize, katastrofální nedostatek inkoustu, obvinění z vraždy svého švagra, obvinění z vraždy otce svého zabitého švagra), a úspěšně doplout pod ochraná protektorátní křídla Třetí říše.

Šest let druhé světové války můžeme bezpochyby označit za Gottlobova nejplodnější léta. Díky svému rozenému diplomatickému nadání, pozorovacímu talentu a rétorickým schopnostem získal v krátké době úrodné polnosti svých nejbližších sousedů, proto málo koho překvapí, že v některých historických pramenech bývá doba druhé světové války označována jako "Schneiderova éra". V této době také začíná psát svůj deník (první záznam je z 15.3.1939). O to hlubší pak byl Schneiderův pád po konci druhé světové války, kdy se během jedné noci stal z nejbohatšího sedláka Bastarddorfu bludný tulák s holým zadkem (! doslova). Jeho putování za novým domovem trvalo celých patnáct let, než došel klidu na statku svého vzdáleného synovce Günthera Schneidera v bavorském Bambergu. Zde se Gottlob Schneider nyní již jako jedenasedmdesátiletý stařec, přesto stále jěště muž v plné síle, pokouší zapustit své kořeny a začít nový život. Po tragické smrti svého synovce bere Schneider na svá bedra starost o synovcův statek, polnosti a jeho dvaadvacetiletou ženu vdovu. Několik týdnů po narození svého devátého syna Bernharda (Schneider byl zarytým odpůrcem jakékoliv antikoncepce), v den svých osmdesátých narozenin pod několika měsíčním vlivem četby Malého prince od francouzského spisovatele Saint-Exupéryho (Schneider se začal učit číst až ve svých osmasedmdesáti letech) se Gottlob Schneider rozhodl odejít z tohoto krutého světa. Na jeho odchodu ho doprovází celá rodina, pro kterou připravil otrávený narozeninový dort. Jelikož sám nebyl na sladký, zůstává v hořícím domě, kde až doposlední chvíle zaznamenává do svého deníku své zajímavé postřehy a zážitky z průběhu požáru. Jedny z posledních slov Schneiderova deníku jsou: "Horko, strašné horko ... Scheiße!"

* * *

Schneiderův deník patří k cenným historickým dokumentům, neboť nám velmi věrohodně přibližuje dobu otců našich otců, popisuje nám ty historické milníky, které dodnes oslavujeme, i ty, na které bychom rádi zapomněli.

Vedle nepopiratelné historické hodnoty má deník i nevyčíslitelnou cenu literární. Schneiderův nenapodobitelný styl, který se na každé nové stránce stává lepším a lepším, se svojí novátorskou formou balancující na samé hranici vyjádřitelnosti a tím odhalující formální meze lidské komunikace a myšlení daleko předstihl svoji dobu a jen u několika málo jeho současníků bychom nalezli podobnou kongeniálnost (snad jen Proust ve Francii, Joyce v Anglii, Musil v Německu, Dalí v malířství). Vedle formy ohromí Schneiderův deník i svým obsahem, který svojí upřímností místy až mrazivě syrovou v plné nahotě odhaluje krizi evropského humanismu, čímž Schneider předbíha o několik desítek let postmoderní kritiku osvícenské moderny. Naprosté novum v evropské a zřejmě i světové literatuře vedle 4 356 listů psaných Schneiderovou vlastní krví (nebo krví některého z jeho potomků jak připouštějí krevní testy) v době hospodářské krize na počátku 30. let, přičemž 8 listů je psáno zatím neidentifikovanou, v každém případě však lidskou, krví, což odpovída celkem 12,8 litrům lidské krve, je Schneiderův šestisetstránkový (!) famózně démonický popis jeho oblíbené kapesního nože s dřevěnou střenkou a jedním želízkem. Proto můžeme konstatovat, že je jen otázkou času - a času to velmi krátkého - než se Gottlob Schneider zařadí mezi takové velikány německého národa jako jsou Goethe, Heine, Nietzsche, Kafka, Mann (Heinrich, Thomas i Klaus) kam zaslouženě patří.

Jelikož Schneiderův deník obsahuje kolem 30 000 oboustranně velice hustě (často plynule přecházející ve Schneiderův svérázný těsnopis doprovázený vlastními ilustracemi) popsaných listů formátu A5, jsem se po důkladném zvážení všech možných řešení1 a po konzultaci s redakcí "Bastarddofského kurýru" rozhodl pro výběr těch ukázek ze Schneiderova deníku, které osloví zejména bastarddorfské čtenáře. Shodou okolností první ukázkou ze Schneiderova deníku, která zaručeně osloví bastarddorfské čtenáře, můžou být jeho první stránky, neboť Gottlob Schneider začal psát svůj deník 15. března 1939, v den prvního výročí zřízení protektorátu Čechy a Morava, přesně rok poté, co si slíbil, že se naučí psát. I přes svoji nespornou genialitu působí tato první ukázka neotesaně, primitivně. Nalezneme zde plno morfosyntaktických a lexikálních chyb, přehršli neologismů, anachronismů a bohemismů (překladatelsky řeším substitucí germanismy). Tyto nedostatky však jen podtrhují upřímnost a pravdivost Schneiderovi zpovědi, a mimo jiné umožňují nastavit pomyslnou startovací čáru, od které se čtenář stává svědkem Schneiderova duševního výstupu na vrchol světové stylistiky

Moc schöna slunce odchod nahoru, ja chut pit jeden rum1. Ted zrovna dopit a furt psala ... dobra ten ruma ...... ... já dala .... noch jedna ..... a teď nakreslit co vidět jedna chvilka zpátky ...a noch jedna ………….. a druha noha žíznit auch…..a noch ........

teď nakrelislyt... la...krslila .... bará ... ráček ..... scheiße ...nepodlo mi se to ..

.. ja dala rrruuuuummmm

2 V protektorátu se pil rum z 3dl sklének (pozn. přek.)

Zahraniční korespodent hlásí Lehce podzimni pozdravek

Zas jsem v civilizaci a u pocitace skoro po mesici tak se nediv zer pisu

jen obcas...

Copak se deje ve str. Evrope, jaro prichazi, votepluje se, uz se zase

chodi na Petrin...?

V Tassi pomalu podzimek, teploty max 21 C mim okolo 0 C to hlavne v

horach, ale mistni stromecky nemeni barvu jako u nas, jenom importovane.

Dost dobrej ostrov ,pres 20 % uzemi nar. parky lehounce vosidlenej ,

takovej Tasmanian Wilderness pod tim Unescem.

Tak jsem hned po pripluti namiril do hor n a mistni nejpopularnejsi

Overland trek/. Asi druhej den potkal 2 Japonciky /Masao-chce asi 2 roky

chodit po ruznejch horach a Sachi-10 mesicu v Ausr. a chysta se do Asie

naposledy Mt. Field N. park. Nachodil jsem par set kilaku po horach

videl par slusnejch zapadu slunce , jednou i vychod, potkal vombata ,par

hadu, par posonu / takova velka krysa/ ,spoustu wollaby / malej kloky/

par docela zajimavejch lidicek ze sveta ,nakej vodopad a ted pobivam

vHobartu / docela sympatacky mestecko/ u jenoho Ausralana /znamej Davida

Kapka/ . Vcera jsem se trosku projel na kole na mistni horu MT.

Wellington - asi 1200 m nad Hobartem/pekne 16 k do kopce/- pak japonska

vecericka /zas jsem se jednou poradne najed/a navsteva Irish Pubu , kde

to zilo, slavilo se Sv. Patrika. Chvilicku budu asi vegetit v Hobartu a

pak asi hopem zbytek Tassi , mozna budu i pracovat / spis ne /. Puvodni

plan pro Tassi byl tak 3 tejdny max mesic a vono to bude asi dele ...

Doufam ze se te Asii /Thai, Laos, Vietnam, Malaysie.../ dockam trosku se

zas vohrat a tam to vidim tak na par mesicu podle visa , penez,

naladicky atd...Mohlo by tam bejt taky lacinejs /potraviny,pivo.../ a

zase neco jineho / kultura, lidicky, priroda.../

Tak to tak vypada ze jsem propad tezky zavislosti neboli drogam a to

traveling.Mozna ze vycichnu a pojedu do zeme Ceske...

Richard

Jos.

Tvůrci dokázali, že v každém filmu nemusí téct krev, herečky nemusí mít prsa jako pouťové balony a muži nemusí mít namaštěné svaly. -díky

Jos.

První a jediné kolo slalomu stavěl bukovický trenér Míra Hejnyš a krátce po startu si vymyslel zradu na niž doplatila řada závodníků. V místě zvaném "Kamenná tvář krále Jiřího" (místo vydřené na kámen - pozn. red.) následovala branka za terénním zlomem v pravotočivé zatáčce. Skončily tady Slovinka Hrovatová, Chorvatka Kosteličová, Jarka Metelka i Němka Gergová. Hanes dal o přestávce mezi sjezdem a slalomem najevo, že má obavu, jak bude vypadat les branek těsně před cílem. "Určitě to bude techničtější a zavřenější, to nemám rád," postěžoval si. A skutečně. Slalom měl asi něco okolo padesáti branek, o dvě víc než vloni. Hanes paradoxně zvládl Kamennou tvář bez problémů a to ho natolik rozhodilo, že uznal za vhodné trochu si odpočinout a sednout si na svah před průjezdem další brankou. Neuvědomil si ovšem, že má na sobě šusťákový dres, který jede rychleji než saně. Když projel po zádech okolo čtyř branek, konečně se mu podařilo zastavit. Musel se ale vrátit a to způsobilo značnou časovou ztrátu, kterou by dohonil pouze skokem dlouhým nejméně 25 metrů, což je zhola nemožné.

Arab ze sebe dostal maximum a skončil také v první třicítce. "Na moje poměry jsem slalom zajel velice slušně", konstatoval po závodě Arab, o kterém se v kuloárech proslýchá, že brzy ukončí svou sportovní kariéru a uchýlí se do ústraní (asi k Peňákoj - pozn. red.). "Hlavním důvodem byla zajímavá pracovní nabídka. Uvědomil jsem si, že lyžováním se nebudu živit až do důchodu, a neváhal jsem ani minutu," říká bývalý lyžař, který od ledna pracuje v oddělení pro styk se zákazníky. Nezastírá, že počátkem devadesátých let byly pro něho zdrojem slušných příjmů dálkové běhy. "V roce 1993, kdy jsem celý seriál Světového poháru vyhrál, jsem vydělal zhruba stejně, kolik by mi tehdy organizátoři vyplatili za vítězství v šesti závodech v konkurenci Deahlieho či Smirnova. Takoví borci jako Ulvang nebo Smirnov odešli obyčejně také poraženi. Je to jiná disciplína." Na otázku - V čem je jiná? - odpověděl exkluzivně pro časopis BK. "Jezdí se více hlavou a takticky. Člověk se musí naučit při běhu taky myslet, to je tajemství mých úspěchů."

pro Bastarddorfský kurýr

Veprs

V Jakušicích jsme byli před půl devátou, a už tam byli polští kamarádi z Gwarků a Spalony. Vodprezentovali jsme se, já jsem jel na Tomasovo loňský číslo (loni ty závody nebyly a tak kdo si zaplatil loni nemusel platit letos). Bylo umrzlo, taková jemná sůl, ale stopy byly perfektně ulisovaný. Jako základ jsme namazali gumu a na ní smíchali fialovej s červeným. Prostě každej mistr maže klistr. Odzkoušeli jsme mázu, ve stopě byla perfektní, mimo fest cukala. V půl desátý jsme se začali rovnat na startu. Tomas měl z předloňska vyjetou druhou lajnu, tak jsem se postavil do první. Následovaly oslavný vzkřiky a mlácení hůlkama nad hlavou. Podle hlasatele, já mu teda moc nerozuměl, tam bylo 1500 Poláků, 1300 Čechů, ňáký Němci a jiní Evropani, dokonce snad i Australan a Jihoafričan. Celkem 1800 lidí. To trochu nesouhlasí, ale říkal to tak.

Odstartoval jsem celkem dobře, kolem dvacátýho fleku. Asi po 300 m se rozběžiště zúžilo do 4 stop a po dalších 200 m do dvou a v nich jsme soupažili tři kiláky skopce po kolejích. Pak byla prudká zatáčka a dobrý 3km stoupání. Tam jsem pochopil, že jsem zbytečně vpředu, ale co se dalo dělat, kdybych zpomalil, tak mě rozválcujou. Před dalším mírným sjezdem se už pole roztrhalo a začalo se normálně závodit. Jel jsem kousek za Petem. Ten mě ale tak na 10. km odjel a předjela mě Dorota (první ženská, vyhrála Gwarky i na Spaloně). Na 15. km mě předjíždí mladej Franta Čepelků, cejtím, že to dnes není vono. Je to totiž samá soupaž. Pete má ruce jak vopičák a podle toho taky jede. Sjíždíme čtyřkilometrovým klesáním na stadion (20. km) a pokračujeme opět po kolejích a opět mírně skopce na druhou stranu. Po 3 km to vypadá, že každou chvíli dopícháme na Harrachovský nádraží. My ale těsně před patníkama odbočujem vpravo a po 50m stromečku pokračujeme další tříkilometrovou soupaží. Na 30. km je první občerstvovačka. Celkem mě pomohla, protože jsem už žádnou nečekal. Odtud jedem proti proudu Jizery, teda téměř po rovině další snad pětikilometrovou soupaž. Na 40.km je druhá občerstvovaška a konečně se otáčíme a dokonce začínáme stoupat. Po pár krocích stříďáku vidím, že to taky není zrovna ideální, i když ve stopě už nejsou ledy a docela se dá odrazit (pokud se na 40.km dá ještě o odrazu mluvit). Stoupání bylo tak dvoukilometrový a v závěru celkem vydatný. Posledních nekonečnejch sedm kiláků bylo naštěstí po rovině a skopce, takže jsem si zas fakt dobře zasoupažil. Na stadionku nás čekalo ještě dvoukilometrový bruslařský kolečko (stopa byla rozježděná a soupaž mimo stopu ku brusní nemá daleko). V cíli jsem dostal diplom s pořadovým číslem 22, a tak ňák bych to přibližně viděl i v celkovým pořadí.

Zato byl posilok v podobě klasický hutný polívky v níž se ohřívala studená ale dvanácticentimetrová klobása.

Pro nezasvěcené: Jde o lyžařský závod pětičlenných hlídek volnou technikou, tj. bruslením, protože je rychlejší a po celý rolbou upravený trati jsem si nevšim stopy. Název Sedmdesátka se s tímhle závodem táhne z dob, kdy jezdily po hřebenech Krkonoš desetičlenný hlídky na trase Sv. Petr, Špindl, Mísečky, Zlatý návrší, Vosecká, Špindlerovka, Luční, Slezská (pod Sněžkou), zpět na Luční, Výrovka, Bufet na Rozcestí, Liška, Lyžařská, zpět na Lišku a Rozcestí a přes Pláně sjezdovkou do Sv. Petra. Dnes bruslíme ze Špindlu na Bufet na Rozcestí, Lišku, Lyžařskou, Lesní, Zahrádky a Pražskou na Tetřeví boudy, odkud sjíždíme a traverzujeme po lesní silnici na Hříběcí boudy a přes Strážný a Struhadla se vracíme do Sv. Petra. Trasa bejvá projetá rolbou, až na úsek z Bufetu na Lišku nejde po hřebenech a má slabejch šestapadesád kilometrů.

Tak v půl osmý, půl hodiny před startem, po prezentaci pěti polickejch a jednoho hronovskýho družstva, přiletěl Péťa Holubů z týmu Redpointu, že se blbě domluvili a jsou jen čtyři. Ať sháněl jak sháněl, žádnýho koně nesehnal. Redpoint totiž startoval z druhý čtyřky a, co si budem povídat, měl medailový ambice. Deset minut před osmou jsem si řek, že ač jsou to Redpoinťáci a v zimě k nim nepatřím, bylo by blbý aby nejeli. Navrhnul jsem menší šarádu: Nejrychlejší chlap z polickýho áčka doplní RP, nejrychlejší z béčka postoupí do áčka a béčko doplníme zatím bezprizorním Mirečkem Hornychovým. Teoreticky se tím týmy Police zpomalí, ale nebudeme svině. Mě navíc postup Fuliše do áčka celkem vyhovoval, dostal jsem se tím totiž z pozice papírově nejslabšího člena. Navíc jsem tam už nebyl jedinej skutečnej Poličák.

Jel jsem teda s Nosálem, libereckým Bažantem, Frantou Čepelkovým a kdyby tam ti Redpoinťáci nevnesli zmatek, místo Fuliše by tam byl třetí Liberečák. RP měl složení Péťa Holubů, Ziki, Rohlík, Arek Ogorzalek a “třetí Liberečák”. Polický béčko tvořil Paťa, Míra Hejnyš, Míra Vlach a sourozenci Hornychovi. V céčku pak byl Majkl, Viktor, Alberto, Kakouš a Radek Pivničků. Za Hronov Jirka Polej ml., Vašek Hornych st., Péťa Tůmů, Jarda Jirouš a řídil to Jarda Pavelka. Nakonec jely i ženský ve složení Nina, Káka, Pipka, Lenka Jelínková a Martina Krtičková. Veterány zastupoval Toníček, Kája Semirádů a další tři (nejspíš z Trutnova) padesátníci.

V osm vyrazily první čtyři hlídky, minutu po nich daší, po osmi minutách my se čtyřicítkou. Ze začátku byla na trati jako obvykle mela, 20 lidí do minuty, to se při bruslení těžko rovná a od jednačtyřicítky jich vyráželo každou minutu 25. Říkal jsem si jeď pomalu, ale to se nedá, když ty lidi vidíš, chceš před ně. Na odbočce z ženský a veteránský pětadvacítky mě dojel Fuliš a já cejtil, jak rád ho s sebou mám i když jsem měl co dělat, abych mu stíhal. Liberečáci byli kdesi vpředu, Franta jel ze solidarity s náma. Na Bufet jsem přijel tak 50m za Fulišem. Dost fučelo a začalo chumelit. Přes Lišku rolba nesmí, tak si dovedete představit, jak skvěle se přes ty závěje bruslilo. Z Lišky dolů taky nic moc, zepředu zleva šlehal sníh, viděl jsem tak na půl (pravýho) voka. V monotónním bílu jsem sledoval nohy předemnoujedoucího borce a odhadoval, kde skáče přes závěj a kde jenom vrávorá. Od Lyžařský už to bylo zase protažený rolbou, ale už ne tak skvěle jako na Bufet. Asi málo přitlačil křídlo, zbyly tam stopy po pásech. A to až do Strážnýho. Furt hlídat ty hroudy. Na Pražský byla tentokrát kromě kontroly i občestvovačka (na Tetřevkách nebylo letos nic). Ve sjezdu mě to nejelo stejně jako Fulišoj, ale už jsme jeli všichni pokupě. Pod stoupáním před Hříběcíma jsem si zapřáhnul Nosála, a když to Fuliš viděl, neriskoval a taky vytáh lano. Bažant i Nosál byli dobrý tahouni. Odpřáhli jsme se až před občerstvovačkou ve Strážným. Je tu spousta lidí. Tady je totiž obousměrnej provoz s pětadvacítkou. Shora sjížděj ženský a veteráni, my se k nim připojujeme, ve Strážným se všichni otáčíme a v protisměru přijíždějících ženskejch a veteránů společně stoupeme na Struhadla. Než jsem sbalil špagát a sjel na občerstvovačku, Nosál vyzul lyže a přines čaj. Pak s námi pěšky proběh koridorem na kontrole a vyslal nás vzhůru s tím, ať si připravím lano, že mě jen co nás dojede zapřáhne. Fuliš se znovu zapřáhnul už v kontrolním koridoru. Jedem jedem a Nosál nikde. Stoupeme na Struhadla a Nosál nikde. Otáčím se a chci svýho tahouna. Zatím teda stále stačím, nebo spíš neztrácím z dohledu, Fulíška s Bažantem.

Na Struhadlech je Nosál asi 50 metrů za námi, projíždím teda kontrolu bez zastavení a pokračuji sjezdem vstříc poslednímu utahováku. Proti vůli Nosála ho zapřahám. Vutáh mě nahoru, pak jsem se za ním ještě chvilku vyvážel skopečka než jsem definitivně sbalil špagát a setrvačností dojel přes Hromovku na sjezdovku. Ta byla letos celkem jetelná. Nasadil jsem pluh a hrnul sůl po ledu. Stehna jsem necejtil. To bych kecal. Bolely až bych řval, ale ustál jsem to až do cíle.

Po doplnění tekutin v prostorách cíle a vyhlášení vítězů jsme se odebrali k autobusu a vyrazili k domovu. Místo plánovanýho odjezdu ve čtvrt na tři nám nikdo nechybí až ve tři čtvrtě. Odjíždíme. Na půl cesty k Vrchlabí Tonda zjistil absenci Péti Geislera. Vystupuje, hlídá silnici a bus posílá zpět do Špindlu. Je to neuvěřitelné. Petr je na parkovišti. Půlka autobusu jde močit. Asi doplnili moc tekutin. Točíme se a frčíme dom. Toníčka jsme nabrat nezapomněli, takže bez problémů dorážíme v půl pátý do Hronova, kde mimo Hronováků vystupuju i já s Kákou, bysme stihli vlak v 17.39 z Hronova. Hodina času. Končíme s Péťou Tůmovým a Polejem v Radnici. Druhý pivo téměř exujeme, loučíme se s domácím Polejem a běžíme s Kákou a Péťou na vlak. Lístky kupujeme klasicky za známého zvukového doprovodu kvílejících brzd, naskakujem k Pivňoj a Šovinoj do kupé a frčíme fstříc novým zážitkům. Hanes

Jazykový a zároveň staromládenecký koutek

Mozog sparíme horúcou vodou a odblaníme. Na kastróle opražíme nadrobno posekanú cibuľu, pridáme mozog, soľ, trochu sardelovej pasty alebo vytreté sardely a chvíľu podusíme. Potom vmiešame vajcia a posekanú petržlenovú vňať. Ak je zmes riedka,pridáme trocha strúhanky. Natrieme na krajce sendviča a dáme do rúry trocha prehriať.

Podávame teplé, pokvapkané citrónom.

Politický komentář Upozornění pro majitele černobílých monitorů- podklad je tmavě zelený. Upozornění pro čtenáře z web stránky, zelenou jsem zrušil. -Hanes

aneb

Je 12. března 1999 krátce po jedenadvacáté hodině a sál pražského Lucerna music baru praská doslova ve švech. Ještě nestačili vstoupit poslední opozdilci a na pódium do barevné záře reflektorů a za ohlušujícího aplausu v sále přítomných přichází dnes již legendární dvojka ,,Dědek,, Šindelář a Olda Říha. Ano správně si zajisté přiřazujete. Dnes večer budou hrát doyenové české zábavové rock scény skupina Katapult.

Jedná se o poněkud vyjímečný koncert oslavující hranaté jubileum výše zmiňované kapely. Letos je tomu prý 24. let co se Katapult vcelku úspěšně transformoval z původního seskupení Mahagon a začal svoji velkolepou éru. V odborných kruzích a potažmo i laických kruzích byl Katapult vnímán jako neodmyslitelná součást naší rock scény 80. a 90. let.

Hned první pecka tak trochu protest song ,, V tomhle nejedu,, dostal do varu i ty dříve narozené účastníky koncertu. Vůbec se zde sešel vcelku zajímavý průřez společnosti. Když vychutnávám první doušky Gambrinusu přichází na řadu něco pro spoluobčany inklinující k lesní tématice, song ,,Lesní manekýn,, zvedá už opravdu všechny ze sedadel. Není to úplně tak nejhorší, neboť to přede mnou rozbalují dvě celkem slušný blondýnky a pohled na jejich zadní partie poskakující v rytmu týhle muziky je vcelku příjemný takže mi ani nevadí, že nevidím na pódium. Další fláky, z nichž budu jmenovat snad jen ty nejznámější jako ,,Šli na pár piv, Hotelový pokoje a legendární Hlupák váhá,, bylo asi příliš rychlé na oba postarší protagonisty koncertu a tak na řadu přichází anplaged vložka, při které se dostává i svíček v publiku. Atmosféra je prostě úžasná a je to fajn, fajn, ...... Další srdcervoucí songy ,,Dvě růže krepový a Vojín XY,, jsou již za přispění baskytar a zesilovačů. Starý pes Olda se rozplývá blahem nad jekotem týnejdžerek a občas tiskne mikrofón i k jejich rtům. Po dvou hodinách dost dobrýho randálu končí základní část koncertu, ale všichni vědí, že přídavek bude. Následují obvyklé drahoty ze strany učinkujících, ale po chvíli dost vydejchanej sál již opět aplauduje dálším tónům. Následuje doslova pecka ,,Až,, , jejíž slova jsou a budou poplatná snad i v roce 2006. Několik dalších takzvaných rock balad, zvláště té s názvem ,,Já nesnídám sám,, vhánějí všem melancholikům slzy do očí . Na samotný závěr je tady nestárnoucí song z pera Oldy Říhy ,,Někdy příště,, , což nadhazuji skutečně gentlemanským způsobem jedné z těch přede mnou se stále vlnící blondýnce. O reakci bych snad pozdržel svůj komentář. Pln nostalgie při vzpomínce na můj první těžce získaný plakát Katapultu ještě v dobách bující pubesce přemítám v příjemně doznívající atmosféře u baru a očekávám rok 2006.

Pro B.K. zpracoval pan Ladislav.

Prajsko - český slovník

Nebo: “Hemuj , Marika, bo či keta spadně!”, což znamená: Zpomal, Marie, nebo ti spadne řetěz u kola!

Zdejší obyvatelé nejsou žádní sprosťáci, a proto, když se vás číšník zeptá”Co k piči?”, ptá se, co budete pít.

Doufám , že mě nikdo nebude popotahovat za propagaci fašismu, když napíšu, jak se zde nostalgicky vzpomíná na Hitlera:

Deutschland, Deutschland über alles

Deutschland, Deutschland über alles

Kaj si Adolf, kaj si zalez....

1-a, 2- x-q, y-p , z- r , 3-c, 4-a, 5-c, 6-a, 7-c, 8-a, 9-a , 10- b, 11-c

Šéfredaktor - Josef Kollert

Sporťáci- Hanes a Veprs

Vedoucí kulturní rubriky- František Kroupa

Grafická spolupráce- Venouch

A vracejte diskety, vy skety!!!