PO   27. 7.   Police - ...

Ani se nebudu moc zmiňovat o tom večeru včera u Jenků, neb tam bylo hafo lidí a měli z našeho plánování akorát srandu a Hanka prohlásila, že nevěří, že se sejdem. Ráno balím, měním peníze, nakupuju a stavuje se Slunce. Párkrát volá máma, přichází před mým odchodem a já se dostávám na "výpadovku" ve 14:00 hod. Šovin už je pryč, Hanýsek přišel před chvílí. Je tu asi osm lidí, tak du dolů na nádražní. Ve tři odjížďím do Hronova. Kupuju v Sagarmatě brejle a stojím asi 20 minut na křižovatce k Pavlišovu. Dál jsem stopnul autobus do Skalice. U rybárny přibíráme Hanýska. Ve Skalici se dělíme, já jedu s Polákem až na kruhák a odtud mám stopa na výpadovku za Hradec. Zde se opšt setkáváme s Hanýskem a po hodině, je už sedm, jedem oba do Olomouce. Odtud opět spolu do Brna k Aralu. Fest lije, tak zalézáme do pumpy. Zde potkáváme Radanu Kavkovou s ňákým klukem. Prej asi pojedou s náma. Přestává pršet, Kavky odjíždí a my jdem spát. Nenacházíme střechu a opět prší, tak zas pod benzínku. Přijel mladík s oktávkou a bratislavskou značkou, tak za ním, a ukecali sme ho. O půlnoci sme opět za lijáku v Bratislavě u výpadovky na Komárno pod pumpou. Přestává pršet, dem spát pod střechu, na rampu za obchoďák.

ÚT   28. 7.   ... - Komárno (SK) - Komárom (H) - dálnice

Máme po ránu pochoďák Bratislavou i se snídaní za jediných 20 Sk asi po hodině na výpadovce jedem do Dunajské Stredy v bedně pick-upu. Cestou míjíme Šovina. Kysnem asi 2 hodiny a pak kousek s ňákou "CD". Odtud nás berou Kavčáci až do Komárna na přechod. Máme třičtvrtě hodiny zpoždění, je 12:45 hod., Šovin už čeká, dáváme langoše, zmrzlinu, pivo a sváču, melouna, nakupujeme v obchoďáku a prohlížíme město. Asi v sedm dem přes přechod. Kavčáci jeli už odpoledne, sou už asi dávno pryč. Dem pěšky za Komárom a asi po po hodině jedem dodávkou 10 km na dálnici. tady jsou 4 lidi, tak jíme. Když odjeli, dem stopovat, ale padá tma. Sme vši tři a to znamená že můžem postavit stan. Každý z něho máme totiž kousek. Stavíme a jdem spát.

Kdoví kam nás vítr zanese, radši se pořádně nafutrujem (Komárno).

ST   29. 7.   dálnice - Nagylak

Vstáváme v 7:00, spali sme v kolejích po traktoru, takže hrůza, ale v 8:00 dem stopovat, chytil sem první auto, tak sme se mu tam nalágrovali vši tři a on nás dobrák hodil až na dálnici za Budapešť. Ale tady hrůza! Já odjíždím po dvou hodinách s perfektním maďarským kamioňákem až do Segedě. Michel mě vyhodil na periferii a hned potkávám Kavčáky. Sou tu už od včerejška. Je 12:45 hod. Dem zkoumat plán města a šaliny. Pak dem pěšky. V centru berem vodu z teplého pramene sv. Anny. dem na náměstí a procházíme pěší zónu. Potkáváme češku z party, která také míří na Fagaráš. Všichni mají zmrzku, dem taky. No fantastický, takovou zmrzlinovou velkovýkrmnu sem eště neviděl. Mraky lidí a desítky druhů zmrzliny. Mám za 160 Ft 4 kopečky, ale porci, že to skoro nemůžu sníst. Od teď ne guláš, ale segedínská zmrzlina. Pak dem přes most plný muškátů ke kostelu do parku, kde jsme ve třech sežrali 4-kilovýho melouna. Už vážně nemůžu. Kupuju chleba a dem na výpadovku. Tady potkáváme přicházivšího Hanýska. Je zde už celý dopoledne. Odjíždím po hodině do Makó, na výpadovce mě dojíždějí tamti tři. Je večír a od Maďara se dovídám, že přes Nagylak, kde máme večer sraz, nemůžu pěšky, je to tam v opravě a tudíž jen pro kamiony a autobusy. Spíme za Makó, a je tu šílenejch komárů tak stavíme stan, bohužel bez Šovinovýho tropika. Kontrolují nás policajti, naštěstí bez obtíží.

Budapešť byla takovým stopařským oříškem.

Segeď. Žádnej guláš, ale zmrzlina.

ČT   30. 7.   Nagylak - Batonia - Arad (RO)

Vstáváme až v 8:30 a bohužel sem si losnul, že musím do Nagylaku kvůli Šovinoj. Ostatní pojedou do Batoňi a Aradu, kde se sejdem na nádraží ve 13:30. Možná. Jedu asi po půl hodině Roburem s uhlím až k celnici. Sem zde v 9:20, mluvím s policajtem a čekám na Šovina. Sedím u bufíku, dávám pivo a je šílený vedro. Pučuju tužku a papír maďarskýmu klukovi a on mě maluje obrázky. Šovine prosím přijeď nebo se vožeru. Už mám třetí za 90 Ft. Kupuju zmrzku tomu klukovi a sobě a du se válet k silnici. Po pěti hodinách du hledat náměstí. Jediné co tu je, tak plac asi 200 m odtud, kde je nádraží a autobusová zastávka. Vracím se a po 8 hodiách du spát do křoví. Pěkně mě tam sežrali komáři. Balím a du zpět k bufíku na pivo. Taky sem se mezitím umyl u pumpy. Teď tu sedím a sem z toho všeho dost na prášky. Nevím, kde budu spát a co budu dělat proti komárům bez Hanýskovejch tyček. A co se nestalo. Přijeli stopem 3 holky! Nedá mi moc práce se seznámit. Jsou to polky a jedou do Turecka. Čekají ještě na holku a kluka a tak tam všichni až do jedný v noci chlastáme. Propil sem všechny forinty a měl asi 11 nebo 12 piv. No hrůza. Pak se nás ujímá maďar-dabradíněc a spíme u měj na zahradě. Sme pěkně sežraný vod komárů, ale vzali mě do stanu.

PÁ   31. 7.   Arad - Sibiu - Sebes de Sus

Vstávám v 6 a s Monikou, ta je dost dobrá, snídáme a pak se dem  mejt. Loučím se s nima, vecpal sem se Bulharoj do kamionu, aby mě převez přez hranice. Trvá to asi 2,5 hodiny a pak českým kamionem až do Aradu. Doptávám se na nádraží a zde jsou všichni. Je tu ňákej problém s lístkama, tak pojedem až večer osobákem. Dem se Šovinem a Hanýskem do města. Máme asi 3 zmrzliny, kostel a pivo v obchoďáku. Za 37600 Lei (1000Lei = 4Kč) jedem akceleratnym vlakem do Sibiu. Tady je to fantastický, neboť nemáme rezervaci a tak se stěhujem z kupé do kupé a nakonec sme v uličce. Seznamujem se s dvouma Rumunkama, dostali sme preclíky,  broskve a hrušky. Po asi 5-ti a půl hodinách v Sibiu přestupujeme do osobáku a asi 40 minut do Sebes de Sus. Spíme na nádražní boudě.

Jó, rumunský vlaky ...

SO   1. 8.   Sebes de Sus - chata Suru - ...

Ráno opět v brutálním vedru dem do vesnice, kde jíme a nakupujeme. Taky nás paní pustila do kostela a až na věž. Paráda. Rumunský venkov je skvělý. Tak sme zase nikam nedošli. Asi po kilometru, kdy sme táhli babce vozejk s propan-butanovou bombou dáváme další pivo u báru. V poledne dem dál údolím podle potoka. Je to horská bystřina totálně vobležená Rumunama. Dáčama (Dacie) stojej téměř ve vodě, ležej a chlastaj pivo. I my se rozvalujeme, je nesnesitelný vedro. Po pěti dnech se konečně koupem, perem, (píp)rem a jíme, no pohoda. Dál jdeme až v 17:00 hod. Mírně stoupeme údolím potoka a pak brutálním srázem vzhůru. Leje z nás úplně šíleně, cestou pozorujem jeleny u vodopádů a sedíme se sušenkama u salaše s 5-ti prasaty. Pokračujem vzhůru k vyhořelé chatě Suru, kde jsou sice tisíce lidí, ale taky voda a skvělý hajzlíky. Dem tedy spát ještě výše, do sedýlka těsně pod hlavním hřebenem Fagaráše. Je tu spousta horské květeny, moc se mi tu líbí. Akorát sem vytrhal moc papírů na malůvky toho kluka a na adresy děvčat a teď nemám na co psát. Asi pumpnu Hanýska o tem jeho sešitek. Dobrou noc.

Sebes de Sus.
Nastupujem do hor.	Postupujem očistu.

NE   2. 8.    hřeben Fagaraše - Negoia - Strunga Drakului - jezero Caltun

V nádherném ránu se vydáváme úbočím na hlavní hřeben Fagaráše k rozcestníku. Bača tvrdí, že to jsou k jezeru A..... asi 3 hodiny. Sme tam poměrně za chvilku. Cestou ještě 4 bače, co nám za cigarety předpověděli na celý prázdniny pěkné počasí. U jezera neskutečný rumunský bordel. Válíme se asi 2,5 hodiny. Je tu spousta lidí a když přišly ovce tak balíme. Je 14:30 a nás čekají ta nejobtížnější místa. Už je tu pomalu kamzičí terén a těžké sestupy. Trochu si nabližujem cestu,  dost sem se vyklepal,   brutálně horolezíme  na Chuju Negru (Negoia? 2535 m n.m.). Zde rozhraní, dem za mlhy a mraků (celé odpoledne) a vidíme do krásna. Necháváme zde na hromádce korunu českou a přes Strungu Drakului slézáme po řetězech k prvnímu sněhu. Sou tu kamzíci, koulujem se. Traverz a sestup k jezeru Caltun, kde spíme. Spousta lidí, horská služba a  Češi.

Japak sme se vyspinkali, Berousku?	Hele, beran a osel.
Abysme se nepředřeli.
Nahoru, dolu, nahoru, dolu, nahoru ...
A jé, mlha.	Trochu se tu i leze.
Konečně Negoia (2535 m n.m.)	A zase dolů - Strungou Drakului.

PO   3. 8.   jezero Caltun - bývalá Čaučeskova chata - jezero ?

Vaříme špagety a čaj, uvidíme kdy vyrazíme. Tak nakonec sme to stihli v 9:30, s mytím cestou. Dem traverzem, teda podle Pivni, ale je to takovej kamzičák. Kolem poledne se ocitáme před Vistea Máre a pomalu lezem po čtyřech. Nahoře je bača. Nacháváme batohy a dem po hřebínku asi 5-10 minut na Moldoveanu (2544 m n.m.). Je to nejvyšší vrchol Fagaráše a Rumunska. Je tu kříž, děravá vlajka a destička obětem komunismu. Protože sme uvavený asi půjdem dolů z hor. Navíc je cesta na další dva, tři dny vidět a vypadá to naprosto nudně. Taky nám trochu pomohli 2 choceňáci, co jsou tu s náma a jdou taky dolů. Slejzáme do sedla, kde je odbočka do údolí. Tady ležíme a jíme spoustu jídla co máme. Šak dem do vsi. Kluci dou hned a tak sledujem jak to trvá a kde se vynořej. Sou až dole a úplně malinký. Pak nás Kavky začali koulovat. Vtom se odspoda objevili psi a 2 bačové. Dali se s náma do řeči, chtěli cigarety a za dvě krabky nám nabídli brynzu v igelitu. Pak si řekli o konzervu a tak dostali rybičky, za což do naší spižírny přibyl plný pytel brynzy (tak 1,5 - 2 kg). Byl to dobrej kauf, zvlášť, když cigarety i rybičky byly Kafčí a brynza pak prakticky celá naše, neb Kafkám nechutnala. Vydali sme se na pochod do údolí. Teda spíš brutální sestup. Sklesáme až do města 2000 vejškovejch metrů. Eště sme si vyfotili bačíky a dostali adresu, abysme jim tu fotku poslali. Cestou se cachtáme v potůčku a pak hledáme cestu údolní trávou. Je to tady všude hufnutý, tak přelézáme stromy. Kavky sou zase kolenatý, tak dem po prudké lesní pěšině napřed. Našli sme první brod,  širokou cestu a na ní maringotku. Dost zdemolovaná a bordelizovaná, ale ať. Uklidili sme, připravili spaní na třech postelích a šli se koupat. Je to dost ledový. Kavky budou spát na zemi. Máme i voheň, na něm lanšmíd a navíc čočku na plynu. A potom brynzu a brynzu.

U jezera Caltun bylo docela plno.

Frajeři, co?

Dobrou chuť vám přeje Čaučeskova chata v ???

ÚT   4. 8.   jezero ? - Moldeveana (2544 m n.m.) - dolina nad městečkem Victoria

Moldovjana.

Vrchol - to je na předchozím obrázku na pravý straně.

Bača.

Dva bačové, co nám dali 2 kila brinzy za plechovku sardinek.

Naše přepychová matringotka.

ST   5. 8.   ... - městečko Victoria - Bukurešť

V noci nás brutálně budí Jirka (Kavka), má ňáký divoký sny. Voni ty postele dost vržou a zvlášť s polystyrénem. Ráno de bača do doliny a my odcházíme chvíli po něm. Je tu spousta malin. Dole nakládají dřevo a již v lukách bereme sandály. Pak potkáváme choceňáky a vsetínský autobus s řidičem z lesáckých závodů. Do Viktorie přicházíme skrz vojenské prostory a lezeme do tanku. Ve městě se brutálně přežíráme. Bochník a půl chleba, kilo brynz, 6 preclíkoloupáků, dvě piva, meloun a zmrzlina. Je nám šíleně zle. Jdem eště votravovat na poštu a sejřím za hasičskou zbrojnicí. Taky se seznamujem s Mikym, jehož otec tu je kapitánem policie, teda spíš on s náma. Pak dem na autobus do Usea de Jos. Na zastávce je moc milá paní, zaplatila nám autobus, je to bombastický, řidič je správnej drajver. A pak taky vlak do Slaniku. Vlak je skoro prázdný a začíná brutální bouřka, vichr a kroupy jak holubí vejce. Stěhujem se do kupé, kde de zavřít okno, jinak celej vlak slušně plave. Nahoře na Predelu nás z kupé vyhodili lidi, ale nechali nám naštěstí aspoň na policích batohy. A pak to přišlo. Ploiesti West sme projeli s klidným srdcem s tím, že vystoupíme na Nord. Vtom k nám přišla ňáká Rumunka co uměla česky. Rodiče dělali na ambasádě v Praze, tak měla český školy. Jmenuje se Jiřina, teda Georgiána a směje se jako když koza chčije na plech. Od ní se dovídáme, že teď to zastaví až v Bukurešti. Naštěstí nás vysekala z průseru s revizorem, kterej samozřejmě musel přijít. Chtěl šílenou pokutu, nakonec to spravily 3 dolary. V Bukurešti nám eště vyvoslila jak metrem a co a jak a rozloučili sme se. Noční Bukurešť nás vítala.

Tenhle tančík si už asi moc nezastřílí.

A je tady "údolní nemoc"! Žrát, žrát a zase žrát.

ČT   6. 8.   Bukurešť - Slanik - ...

Bukurešť - vlakem Slanik - důl - jezero ne - meloun - na stopa - dodávka - policajti tiráka - dodávka 600km - o půlnoci českej autobus

Noční Bukurešť nás vítá.

Slanik - solné doly. Móc zajmavý.

PÁ   7. 8.   ... - Hajdúszoboszló (H)

cesta autobusem

Víťův autobusek nás dovezl až do Brna.

SO   8. 8.     Hajdúszoboszló (H) - ...

maďarský lázně Hajdúszoboszló (20 km na JZ od Debrecenu), odjezd

NE   9. 8.   ... - Brno (CZ) - Police

Brno - stop s Berousem - pan Khoma - dopoledne doma

Berous, foto - Hanes