11. - 15. října 2001

Na jeden z nejhezčích letošních podzimních víkendů se mi podařilo dotlačit 5 polických bajkerů na Děčínsko a ukázat jim, co jsem tady během léta objevil. Bylo to vážně supr!

PÁ  12. 10.     Honza, Mates

Děčín - Velký Chlum - Lesná - Vrabinec - Rychnov - Buková hora (688 m n.m.) - Zadní Lhota - Boletice - Lesná - Velký Chlum - Boletice - Děčín   (55 km)

Já a Honza, jako jediní nezatížení pracovním procesem, jsme se sešli už ve čtvrtek večer. U Katčiny babičky a dědečka v Arnolticích jsme vybalili věci, přespali a ráno autem sjeli do Děčína. Honza jako rekonvalescent a já jako slabý tvoreček, rozhodli jsme se absolvovat jen takovou lehkou až "babskou" vyjížďku. Opatrně jsme tedy začali okružní jízdou Děčínem. Pak ale přišel první brutální kopec - Chlum. Z rozhledny byl krásný výhled po kraji a my tedy radostně pokračovali dál. Z Vrabince se zdál vysílač na Bukové hoře celkem blízko, a tak i když už to nebylo v plánu, jeli jsme to prozkoumat i tam. Respektive jsme se hodinu plahočili do kopce. Výhled a zážitek sám ale určitě stál za to, i když mně Honza cestou opakovaně sliboval smrt u kůlu. Dolů jsme jeli po strmých kamenitých, ale širokých cestách přímo k Labi. Červenou značku jsme však někde cestou na chvíli ztratili.

Dole jsme si trochu odfrkli u pivka a pak mě Honzík zase začal v duchu mučit u kůlu. Díky mým pokusům s nerozbitností cyklistické lahve jsme si museli totiž ještě jednou vyšlápnout přímo od řeky zase až k rozhledně na Chlumu. Já totiž tu flašku hodil dolů a pak ji tam tak nějak zapomněl. Ale vyplatilo se. Zachránil jsem lahev a ještě jsme vynalezli čupráckej sjezd po žlutý do Boletic. Už bylo dost šero a snad i proto se Honza stačil v posledním kilometru pořádně vymáchat ve vydatné bahenní lázni, z čehož neměl moc radost. No, u babičky v Děčíně jsme se vykoupali a ve 20:22 čekali na nádraží na Meďocha a na Hanýska, který nakonec obměkčil srdce svých rodičů (Rito, Toníčku - děkujeme!) a přijel i se svým zeleným fulíkem. Za chvíli se objevil i Pepa H. a jelo se do Arnoltic. Kluci se seznámili s celou famílií a že seřídíme ještě Pepíkovi kotoučovky. Za tři hodinky (!) bylo seřízeno a šli jsme se pěkně vyspat na tu zítřejší výpravu.

SO  13. 10.     Honza, Meďoch, Pepa, Hanes, Mates

Arnoltice - podél Suché Kamenice - přívoz přez Labe - Dolní Žleb - U buku - Maxičky - Vlčí jezírko - Sněžník - Tisá - Ostrov - Děčínský Sněžník (723 m n.m.) - Maxičky - Děčín - Stoličná hora (Kvádrberg) - Spálenisko - Arnoltice    (68 km)

Vstávání bylo veselé, snídaně víc než vydatná, jak už to u babiček bývá, v jedenáct jsme vyrazili. Hned ze začátku supr jezdík po modré značce údolím nebo spíš roklí Suché Kamenice. Já to neviděl, ale Pepa tady prý předváděl zajímavý asi desetimetrový útěk z kola. Přes Labe nás převezl přívoz v Dolním Žlebu; 5,- Kč za člověka a dalších za kolo. Ze Žlebu pak vede po žlutá značka s celkem extrémním výjezdem po pískovcem dlážděné cestě. Z Maxiček jsme jeli po silnici z Vlčímu jezírku, do vesnice Sněžník a pak k hospodě v zatáčce nad Tisou. Po červené značce vede schodovitá zkratka dolů do Ostrova. Tady jsme potkali horolezce Rosťu z Ústí. My o vlku, a Rosťa v Ostrově. A mimochodem, Meďoch tady řádně pokřtil svůj nový bajk, když neustál kolizi s Honzou.

Dali jsme si pivko a drásali to na Děčínský Sněžník. Pokochali jsme se pěknými výhledy. Byl sice opar, ale, myslím, že lepší počasí si nikdo nemohl přát. Ze Sněžníku pak vede taky krásnej sjezd po zelený až do Maxiček. Tady jsme uhnuli na žlutou a s jedním defektem sesvištěli až do Děčína. Čekala nás poslední vrchařská prémie v Arnolticích s meziprémií na Kvádrberku. Pokochali jsme se Děčínem ze severu, Labem z východu, spravili můj přetržený řetěz a pustili se do babičina guláše. Chutnal nám i Katce, která se dnes s maminkou a s Eliškou toulala v pohraničních lesích za Pravčickou bránou. A usnuli jsme jako když nás do v..o..d... chrrr

Babiččina snídaně byla tak vydatná, že nás to až unavilo.
Přípravu kol, ...	... motorů ...
... a převodovek jsme nijak nepodcenili.
Ze začátku jsme jezdili opatrně ...
... abysme si neublížili.
Byla i příležitost k pivíčku.	A na adrenalín také došlo.
"Rudý tečky" se kochaj ...
... svými bajky (s Děčínem v pozadí).

NE  14. 10.     Honza, Meďoch, Pepa, Hanes, Mates

Arnoltice - Růžová - pod Růžovým vrchem - Kamenická Stráň - Dolský Mlýn - Všemily - Jetřichovice - Haťový důl Branka - Na Tokáni - Rudolfův kámen - Koliště - Česká silnice - Mokrý důl - Táborový důl - Na Tokáni - Panenská jedle - Jankův kopec - býv. Zad. Jetřichovice - Hluboký důl - Malá Pravčická brána - Mezní Louka - Mezná - soutěska - Hájenky - Růžová - Arnoltice   (58 km)

Nutno přiznat, že tu byla jistá únava, ale venku bylo zase tak hezky, že nám vstávání nedělalo větších problémů. Vydatná snídaně, zabalit chleby, jedem. Dnes se vydáme na druhou stranu než včera. První záživný sjezdík byl z úpatí Růžového vrchu do Kamenické stráně a pak k Dolskému mlýnu. Následovala horocyklovložka při přenášení kol po skále nad říčkou Kamenicí. Nošení kol neskončilo, takže po modré značce pěkně nahoru, teď nasednout a pěkně schrastit dolů. Paráda! Ve Všemilech jsme zastavili na pívečko a na gulášovku. Za 20 korun jí ale bylo opravdu dost málo a taky ten střep co tam měl Zdenda, no tady asi už nikdy nezastavíme. Z Jetřichovic na Tokáň vede pěkná asfaltózní cestička. Na konci je ale trochu trialový úsek - 150 m sjezd, který jako jediný zdolal statečný Hanýsek a výjezd, který jsme všichni stateční vystrkali.

Na Tokáni si už Honza s Meďochem museli pořádně odpočinout a tak jsme si s Pepou a Hanesem projeli příjemný jedenáctikilometrový kolečko po žlutý, pak po červený značce, kroutící se cestičkou zaříznutou do svahu. Českou silnicí a pak další asfaltovou silničkou zpátky. Modrou a pak zelenou značku až k říčce Křinici v bývalých Zadních Jetřichovicích doporučujeme každýmu. Je to převážně z kopce, po široké cestě, pořád se to kroutí, občas se vám objeví naplavený písek pod kolama a obzvlášť působivý je koberec ze spadaných rezatých bukových listů. Cesta na Mezní Louku je zase z 90-ti procent asfaltová, ale aspoň to zas chvilku sviští. Zastavili jsme se ještě na Malé Pravčické bráně a koho tu nepotkáme, Bezmozkovitch s Izabelou, kdo by to řek. A navíc má na sobě maskáče, kanady a kudlu na opasku!? No nic, jedeme dál, na Meznou. Odtud vede pískovcový chodníček dolů do soutěsky. Meďoch má další zářez do svého rámu v kategorii držka na schodech. Nutno ale podotknout, že přitom naprosto efektně a s přehledem zavěsil své tělo na zábradlí a země se snad téměř nedotknul (narozdíl od kola). Nejhorší je prej vytočit se v těch serpentýnkách, no já nevím, mě nikde nepřišlo, že by bylo málo místa. Asi sto metrů schodů na druhou stranu soutěsky musíme vynést, ale pak už se dá jet. Pokud na to však ještě člověk má nějakou tu sílu. Dojeli jsme do Růžové, u koupaliště zahnuli k Arnolticím a dorazili "domů".

Je neděle, vyrážíme na další brutální vejlet.

Pozor, brána!

"Jé, čau kluci, kde se tady berete."

Tak tyhle skalní schody nesjel ještě nikdo. A asi ještě dlouho nikdo nesjede.

No a tyhle schody, ty sjel jen sebevrah Hanýsek.

PO  15. 10.     Meďoch, Hanes, Mates

Arnoltice -  Labská Stráň - Belvedere - Spálenisko - Děčín - Velký Chlum - Boletice - Děčín    (32 km)

Bylo nás pět, zbyli jsme tři. Poklidili jsme chaloupku, rozloučili se a sjeli dolů do Děčína. Já autem s věcma a zbylýma kolama a kluci samozřejmě na bejkách. Jediným naším dnešním cílem bylo vydrásat se na Chlum, sjet co nejrychlejc po žlutý do Boletic, naložit věci do auta a dojet domů. Hanýsek tedy do Prahy. Tohle všechno se nám podařilo. Hodinku jsme se slunili pod rozhledničkou, pak si trochu zvedli adrenalin, já jsem u toho teda trochu upad (eště sem klukum řikal: bacha, na konci je pak takovej blbej kanálek! no jo ...), Hanes pak utrh svý domamont brzdový destičky a už jsme frčeli domů. Bylo to fajn. Já myslím, že určitě zas někdy.

Rozhledna na Chlumu.

mates                            

BUŘT - PÁRTY

SO  20. 10.     Meďoch, Hanes, Honza, Pepa, Mates, Škráňa, Markéta, Rita, Katka

Police na Metují - u Pohlů na zahrádce za barákem

Je sice už bezmála týden po akci, jsme ale stále plni dojmů a hlavně nám zbylo dvacet buřtů. Katčina babička nás totiž krmila tolik, že jsme neměli ani pomyšlení na jejich zpracování. Nicméně mrazák jim za ten týden vůbec neuškodil, přikoupili jsme u Evži i basičku s namíchaným Krakonošem a Primátorkem, 10° a 12°, Hanýsek zatopil a dali jsme si do rypáčků.

Hanýsek připravuje ohýnek papírák. To ještě neví, že mu to stejně chcípne.

Buřtíky byly jedna báseň.

Na buřtgárdn párty u Pohlů byla prostě pohoda. Já sám jsem tam hezky usnul.

Nou koment.	Vsadím se, že takhle zblízka ještě Meďocha nikdo nevyfotil.

mates