JAVORNÍKY - jaro 2002

3. - 8. května 2002

Asi to byl Hanýsek, kdo dostal ten zajímavý nápad spojit "ŠELU" s prodlouženmým víkendem a státním svátkem a pár dní si zabajkovat v dalekém Valaškém království.

PÁ  3. 5.

Police - Lipník nad Bečvou - hrad Helfštýn (autem)

Vyrážíme navečír v pátek 3.5. naším medvědem a Matějovou novou škodovkou. Posádky dostavníků tvoří: Hanes, Meďoch, Džony, Péca, Matěj, Káťa, Andrejs, Míra a v tady nakládáme Pepíka.

Nakonec jsme přece jenom dojeli a ráno se včas vzbudili. Proč to píšu? Z Náchoda jsme bez problémů dojeli do Nováče, kde jsme dali první tecnickou pauzu na podvázání zástěrek našeho Mercedesu. Zadní péra z dvanácettrojky na tenhle náklad prostě nestačí. Brzy se však ukázalo, že ony záhadné zvuky z pod vozu nevydávaly zástěrky, ale semtam si škrtající výfuk. Při průjezdech pravotočivých zatáček si navíc škrtala levá zadní guma o podběh. Tyto vady jsme snadno vychytali v České Třebové záměnou Pepy za o něco lehčí Andrejku. Nedaleko Svitav naše sonary zachytily zcela nové prazvláštně rytmické pazvuky linoucí se jakoby od levé poloosy. Zprvu při rychlostech kolem 80, později i při 40, ale pouze v záběru. V Moravské Třebové zajíždíme na pumpu a tluče to i na jedničku. Džon dotahuje klepající se výfuk. Honíme Matěje. V Mohelničáku musíme nalomený výfukový potrubí podvázat drátem. Startujeme, Matěj se zrychlením 5g. Po půl kilometru vaří. Po půl hodině vychládá, nahoře v motorestu dobírá vodu a bez dalších technických zastávek dorážíme těsně před půlnocí na Helfštýn. Tam na nás už od půl osmý čekala Markétka s Maruškou, o půlnoci dorazil i Daw.

SO  4. 5.

ŠELA bikemaraton   (82 km)

Tygři v kleci.

A konečně závody, 21. kilometr, sjezd z Helfštýna. Já (Hanes).

Míra (druhý v modrém).

Pepa.

Druhá občerstvovačka, náš fanklub a v pozadí vygumovanej závodník. Já (Hanes).

Fanklub v detailu.

Míra se aspoň zastavil.

Péca valí na valník.

Tohle mi nepřísluší komentovat.

Zatímco závodníci bojují na východních stráních bečevského údolí, fandové blbnou na bikrosové trati, holdují alkoholu a nakonec nás nechají čekat před zamčeným autem v cíli.

Ale všechno dobrý. Sešli jsme se.

Ale všechno dobrý. Gulášek v cíli, fandění pomalejším maratoncům a hlavně...

...večerní pařba na hradě.

Dawe, jak to děláš?

NE  5. 5.

Bikros   (45 km)

V neděli svážím s Matějem auta do Lipníka a hoši zatím hledají computery a vůbec, co kdo ztratil.

V neděli jedeme na společnou vyjížďku převážně po trase závodu.

A i my si musíme vyzkoušet záludnosti bikrosové trati (Pepo, promiň).

Večer se vracíme do Lipníka, Andrejka, Maruška a Markéta odjíždějí do Prahy, Míra domů.

Pucujeme kola do vlaku.

I sebe před další cestou na východ.

Všechno smyje Džonův Cyklostar. Večer se vracíme do Lipníka, Andrejka, Maruška a Markéta odjíždějí do Prahy, Míra domů. My se dáváme do pucu (časem tu možná přibude jedna fotka) a přes cukrárnu, Valmez a Rožnov přejíždíme na Soláň. Spíme přímo v sedle.

PO  6. 5.

Soláň - V. Karlovice - Kasárne - Portáš - Makyta - Lidečko   (65 km)

Ráno sjíždíme do Velkých Karlovic a chystáme se na hraniční hřeben Javorníků. Přímo před námi. Džon s Matějem si vylosovali sjezd autem, Káťa, Pepa a já s Meďochem kolmo.

Po silnici šlapeme na Kasárna, po sjezdovce na hřeben a po něm na Velký Javorník (Pepa se nazbláznil, Pepa fotil).

Hřeben z Kasární na Portáš.

Po obědě Na Kohútku.

Stoupání z Papajského sedla nám silně připomíná Ruprechtickej špičák. A není to jen těmi patníky.

Sjezd z Makyty byl dostatečnou odměnou.

Pepa.

Hanes.

Zvětšenina předešlého. Ten den (v pondělí) jsme společně dojeli na rozcestí u Radošova, odkud se Hanes s Matesem vrátili do Karlovic pro auta a ostatní pokračovali přes Pulčínské skály a Pulčín do Lidečka. Sešli jsme se v motorestu, u kteráho jsme na pódiu letní scény přespali. Sjezd do Lidečka byl tak kvalitní, že v něm někteří dokázali zničit i představec (Pepo, promiň).

ÚT  7. 5.

Lidečko - Trubiska - Klášťov - Suchý vrch - Vizovice - Lidečko   (55 km)

V úterý ráno stoupeme kolem Čertových skal na hřeben Vizovických vrchů.

Je nám líno. Svačíme na Lačno (-vských skalách). Přetrháváme řetězy, lámeme dráty (Pepo, promiň).

Sjezd k zámečku Trubiska, nenalezení slibovaného sirného pramene a vyschlost v mapě zakreslených rybníčků nás zničila natolik, že i sám náčelník vydával tak nesmyslné rozkazy, jako návrat k autům. Přesto jsme vystoupali znovu na hřeben.

A přes Klášťov a Suchý vrch došlapali až do Vizovic. Po májovém deštíku, jak Meďoch nazval dvacetiminutovou průtrž mračen, jsme upustili od návratu terénem. Frčíme teda po zvolna osychající silnici zpět do Lidečka. U benzínky vaříme večeři, v motorestu dáváme pivo a uleháme na jeviště.

ST  8. 5.

Lidečko - Valašské Klobúky (autem) / Lipina - Jelenovská - Matka - Brumov-Bylnice - Královec - V. Klobúky   (55 km) / autem domů

Kolem jedenáctý nás ze spánku vyrušila parta horolezců... Ráno se přesouváme do Valašských klobouků, snídáme u sámošky a vyrážíme přes Lipinu na megahotel Jelenovská. Po zelené t.z. pokračujeme přes Matku do Brumova-Bylnice. V Brumově si prohlížíme rekonstruovanej hrad. Někteří si na to sundali i brýle (Pepo, promiň).

Brumov by se normálně jmenoval Broumov, ale jsme přece na Valašsku, kde i Kolboukům říkají Klobúky.

Vracíme se po červené t.z., tzn. přes Návojnou a Hluboké údolí na Královec.

V divokým sjezdu do Klobouků jsme ztratili cestu a sjeli na jih k silnici na Královec. A tenhle krásnej viadukt nezůstal neprojetej.

Jak jsme se tam dostali má Pepa na fotkách, možná to časem doskenuju.

Příprava na dalekou cestu. (Preventivní podvázání výfuku).

A abysme domů nepřijeli jak prasata, dáváme si koupačku v Luhačovický přehradě. A to je tak zhruba vše.

hanes                            

A jak to viděl Pepa: Veselé Javorníky

Osobně nemohu nazvat náš výlet na Moravu jinak. Bylo to několik dní plných zábavy a poučení. A pro někoho to bylo vyloženě veselé.

Cestu v pátek večír na Helfštýn už popisuje Hanýsek, tak že tuto etapu mohu přeskočit, jakož i samotný závod. V neděli jsme se projeli po části tratě, mají to tam moc pěkné, a sjeli jsme z kopců u Hranic na Moravě, kde náš fanklub objevil výbornou bikrosovou trať (pod městem, hned u Bečvy). Moje celopéro, neohroženě jsem se vrhnul na trať, až jsem na jedněch velbloudech hodil pěknou rychtu. No nic, stane se i zkušenějším borcům a pro pobavení publika jsem připraven udělat cokoliv. Měnší radost jsem měl po dojezdu do cíle, když jsem zjistil, že mě praskla objímka levé brzdové páčky. Bylo to už druhé zranění na tomto místě za poslední měsíc. Zbytek dne jsem si už dával pozor. A nakonec jsem kolo poslal vlakem z Lipníka domů (díky, Míro). Večer jsme se rozloučili s částí výpravy a pokračovali k Rožnovu a na Soláň, kde jsme přespali.

V pondělí jsme přes Karlovice přejeli na Kasárně a po nádherným hřebenu. Portáš, Makyta, paráda. Před koncem jsme se rozdělili a Hanes s Matesem odjeli zpátky pro auta. Nám ostatním chybělo jen poslední Hradisko a dlouhý sjezd do Lidečka. Vjeli jsme do pískovcové oblasti, jakou známe u nás doma. Hned jsme zkoušeli, co kde se dá sjet. Rozumně jsme s Džonem a Meďochem zavrhli uzký žlab s kameny. Jsme přece tak zkušení. Jen proto, abych se o 20 m dál mohl ukrutně zrakvit a přitom hnout s řidítkama. Nebyl by problém to srovnat, kdybych přitom nezlomil přítlačnou destičku, která drží představec na vidlici. Nebýt toho, určitě bych si užil následující asi 4 kilometrový sjezd.

V úterý ráno mě Mates vzal autem do Vsetína. Nový představec byl za 4 stovky a je fakt pěknej. Vyrazili jsme pozdějc, ale nikomu to nevadilo. Byl to takovej línej den. Akorát při odjezdu z obědo-svačiny na Lačnovských skalách jsem nevinně přetrh řetěz bez vlastního přičinění! Nejdřív to vypadalo děsivě, šprajclo se mě kolo, řetěz se třikrát omotal kolem mezi kolečkama a drátama a přesmyk pod ním málem nebyl vidět. Nakonec to stačilo jen snejtovat. Tou dobou jsem už začínal být trochu nalomenej. Jestli jsem já ten divnej nebo ne…

Poslední den jsme popojeli autama k Valašským Kloboukům a vejlet nebyl moc dlouhej, čekala nás dlouhá cesta domů. Stavili jsme se na hradě v Brumově. To bylo zajímavé. Dokonce tolik, že když jsme málem vyjeli na kopec Královec cestou zpátky, rozhodl jsem se dobrovolně se na hrad vrátit. Hlavně proto, že jsem tam nechal v trávě pohozené brejle na kolo. Co na to říct...

Jsem rád, že jsem se neutopil v Luhačovické přehradě.

pepa