Police – Vrchmezí – Zieleniec – Polanica Zdrój – Police (87 km)
|
|
| Vyrazili jsme v osm přes Vysokou Srbskou a
Žďárky na přechod v Malé Čermné.
|
|
|
|
| Přes Kudowu po silnici do Lewina Kl., odkud
konečně terénem po modrý do Kladskýho sedla. Tady jsem se rozhodl pro delší
variantu, teda po silnici směrem na Zieleniec, ale z nejvyššího místa doprava a po
zelený podél hranice dvoukilometrovej supervýjezd na Vrchmezí.
|
|
|
|
| Z očekávanýho sjezdu do Zielence nic moc
nebylo, neboť polští lesáci udělali z pěšiny šotolinovou autostrádu. Ovšem při
seskoku na tuhle silničku udělal Kuliš prima kotrmelec, uhnul si patku přední
hydrauliky a po zbytek dne mu škrtal kotouč.
|
|
|
|
| Unikli jsme teda z cesty na sjezdovku, ale ta
byla tak zarostlá, že se nám tam Cína ztratil. Kdo ho na obrázku najde, má bod! Zieleniec - kolem kostela jsme sjeli stále po zelený do rašeliniště Czarne bagno:
|
|
 |
|
| Z vyhlídkový věže ale žádný
rašeliniště vidět nebylo. Zato tam maj novej asi 200metrovej okruh po hatích. Super.
No a protože ani tam nebylo moc rašelinovejch jezírek, pokračovali jsme po zelený (na
první křižovatce doprava). Odtud nevyjela jedna bota suchá.
|
|
 |
 |
| Rašelina - bomba zážitek, voda v
nábojích, na to se jen tak nezapomene. Pokračujeme po širokejch štěrkovejch cestách
ku Polanici. Skutečně nedotčená příroda.
|
|
 |
 |
| V lesích nad Polanicí.
|
Ve Lhotě za hranicí.
|
Tři kiláky před šeredným sjezdem do Polanice uhejbáme ze zelený vlevo pod vrchol Wolarz. Odtud vede po červený dost drsnej tříkilometrovej sjezd s přenížením 400m do Piekielne doliny. Po silnici sjíždíme do Polanice. Na kolonádě dáváme piwo mocne a šlapeme lázeňským parkem a dál po modrý po severních okrajovkách na Batorówek. Odtud už pádíme po silnici na Karlów, kde se odpojuje Meďoch s Andrejkou jedoucí do Žďárek přes Čermnou. Zbytek frčí dolů do Lhoty. S Matějem si ještě dávám brutální sjezdík od Boru -v nejvyšším místě za Karlówem jedeme po lesní silnici mírně vlevo a z ní po zelený (ti Poláci snad ani jinou turistickou značku neznaj) přímo do Ostré Góry- přece nebudeme kroužit asfaltový serpentiny.
Je krátce po šestý a už na to není moc vidět. Hranice přejíždíme v šest dvacet a ejhle, závora je zavřená. Na český straně stojí policajt, tak mu dáváme pasy. Vybral jich všech šest a pak se zeptal proč tak pozdě. "Nestíháme, říkám, ale do konce října snad máte do osmi ne?"
"Ne, do konce září."
"Aha, tak nás pustíte?"
"Pustím, ale vyřeším vás."
Zavolal vysílačkou na Machovskou stanici, během 10-ti minut přifrčel zelenej transportér se šéfem a ještě nějakým řidičem, sepsali to, zaplatili jsme po stovce a po tmě za šílený kosy dojeli ve čtvrt na osm domů. Ještě že nás nesejmuli za světýlka.
Možná až moc zážitků najednou, na to, že jsme chtěli stihnout vlak o šestý. Jo a ujeli jsme 87km, takže až zas budu vymejšlet delší a nazapomenutelnou variantu, praštěte mě pumpičkou!
Hanes