SO 30. června 2001
Police (Náchod) - Končiny - Tkalcovský stezník - Pod Krásnou vyhlídkou (Bor) - Machovská Lhota - Police - Adršpach - Chvaleč - hranice s PL - Horní Adršpach - Libná - Zdoňov - Mieroszów - Ruprechtický Špičák (888 m n.m.) - Ruprechtice - Jetřichov - Pasa - Police (Náchod)
Pepa Havlíček s Matesem vyrazili s odhodláním objet plus mínus po hranicích Broumovský výběžek (v rozsahu Běloves - Petříkovice). Sraz byl v 8:30 v půlce cesty mezi Machovem a Končinami, tam co je odbočka na Bor. Pepik přijel asi o pět minut dýl a úplně zelenej. Ne že by mu bylo tak špatně, ale měl zkrátka cestou už jednu příhodu, když nepřizpůsobil jízdu stavu krásné zelené, leč silně orosené trávy. Pomohl jsem mu vyndat drny z helmy a z kola a jeli jsme se podívat asi sto metrů zpátky, co to vlastně vyved. No, nebudu přehánět, když řeknu, že kdyby na tý louce mělo přistávat letadlo, nepotřebovalo by delší a širší přistávací dráhu, něž jakou tady v tý metrový trávě Pepa svou "robinzonádou" připravil. Začíná to dobře. Další překvapení nás čekalo, když jsme přejeli Bor a já si při pohledu na hraniční závoru ve Lhotě uvědomil, že nemám pas. Co se dá dělat, budeme improvizovat. Jeli jsme tedy do Police pro pas a k Meďochoj na hořický trubičky a pak po silnici přes Ádr do Petříkovic. Zkusíme to prostě z druhý strany.
Naši dnešní vyjížďku jsme přejmenovali na křížem krážem Broumovským výběžkem. A už mě to psaní nebaví, tak to zkrátim. Ve chvalečskejch serpentýnách jsme předjeli auto, protože jsme jeli přímou cestou lesem. Ty čubrněli. Pokud tam někdy pojedete, rozhodně si na ňákou tu plechovku nahoře počkejte a viditelně dělejte jakoby nic a dole to samý. Akorát si dejte pozor, nakonci je dost překvapující pravotočivá zatáčka s opačným sklonem, navíc zasypaná listím a lehce podmáčená. Pepík totiž při svý dnešní smůle musel zase dobržďovat celým tělem. Pak jsme jeli k hranicím. Trochu si ponosili bajky na ramenou a nakonec úpně hotový nahoře uznali, že v tom borůvčí se spoustou zákeřnejch skal a kamenů, se prostě nedá jet. Po silnici se vracíme nad Horní Ádr a uhýbáme do polí směrem na Libnou. Ve Zdoňově na hranicích nás zachránila hospoda. Dvě piva, brambůrky a 20 minut spánku nás dalo trochu dohromady. Pokračujeme po zelený a po silnici po červený do Mirošova. Poslední náš cíl, Ruprechťák byl nadohled. A ze všeho nejhorší byly mouchy. Byly jich miliony a všude, hlavně kolem nás. Nejodpornější to bylo když se strkalo do kopce, to nebylo úniku. Asi o půl sedmý jsme se polomrtvý doštrachali na Ruprechťák (rozhledna je už oplocená, ale unavení mohou, jako my, podlézt a pokud by se někdo cítil, plot se dá i přelézt). Stálo to za to už jem kvůli tomu sjezdu. Po modrý do Ruprechtic, v Jetřichově dva džusy a pívo a přes Pasa domu. Chudák Pepa to má ještě 18 km, ale z nejhoršího jsme dnes venku, takže už to ňák doklepe.
mates