NE 6. října 2002
Kudowa Zdrój (PL) - Zimne Wody - Zieleniec - Vrchmezí - Olešnice (CZ) - Nový Hrádek - Dobrošov - Běloves (? km)
(Markétka, Pepa, Daw, Hanes)
V sobotu večer jsme se na Berouskových oslavách na Šarkáně dohodli, že jen co ráno vstanem, vyrazíme ku Kudowě, abysme stihli sraz v 10 hodin na kolonádě. Asi ve dvě v noci začíná vydatně pršet a jak už to tak na podzim bejvá, nepřestalo do rána. Přesto v osm vstávám, balím spacák a vyrážím aspoň na cestu k domovu.
Jenže, jen co jsem vyjel Bramborkou do signálu, už mi volá Markétka, jakto že nejsem ještě doma a jestli vůbec sraz stihnu. Fučí, mrholí, viditelnost 20 metrů. Někam jezdit je holej nerozum. Ale když se jede, přece nevyměknu. "Jasně že to stíhám, jen si doma převleču promáchaný rifle za elasťáky a frčím!" zní moje odpověď. Tak jsem taky udělal a už u Kováče si nadávám že jsem to bláznivý Markétě nerozmluvil. U Bezděkova fučí protivítr, tak jedu přes Vysokou Srbskou a Žďárky, hranice přejíždím v Čermný, v Kudově jsem v 10:10. Asi za 20s přijíždí Daw, Pepa a Markétka. Poslední dva jmenovaní jdou ve dvě gratulovat babičce, proto jedem na Orlický a ne na původně plánovanej Bor.
Po silnici jedeme do Lewina, po zelený t.z. stoupáme k přechodu u Čihalky a stále Polskem pokračujeme ve stoupání po silnici na Zieleniec. Pro úplnost uvedu, že se Pepa cestou ztratil, zajel si na Kociol a nebejt hranic, dojel by do Olešnice. A vytrvale mrholí. A nad Jedlinou jsme jeli zkratkou, bořili se po náby do louží, no podzim jak má bejt. Ze Zielence stoupáme zas po zelený t.z. zpevněnou cestou na Vrchmezí. Pod vrškem nám znepříjemňuje vejlet polskej pohraničník. Že prej můžeme jen k ceduli (tablici) a dál ne. Jedeme k tablici, kocháme se výhledem do mlhy, Daw běží na vrchol. Vracíme se a pohraničník prudí, že jsme byli za tablicou... Co na to říct. Byli jsme u žlutý za červenou a on ukazoval na žlutou. Zvyšuje hlas, tak ho nechávám u svý pravdy a sjíždíme po zelený hraničním průsekem. Ze sjezdu po český straně teda sešlo. Do vlasti se vracíme přechodem u Čihalky, po silnici sjíždíme do Olešnice.
Leje, zastavujeme na návsi v hospodě. Pivko, polívka, grog. Vylejzáme do stejnýho slejváku a pokračujeme na Dlouhý a pod vrtulema do Novýho Hrádku. Odtud výbornejma cestama přes náchodský Kozí hřbety k Dobrošovu. Možná bych měl zmínit, že jsem ve sjezdu k Dubům, či jak se to tam jmenuje, ve snaze předjet Pepu hodil mrchu, zaryl řídítka do svahu a urval brzdovou páku. Vlastně nic zvláštního.
Z Dobrošova to bereme kolem Březinky k lomům. Když jsme s Pepou zastavili, že počkáme na Dawa s Markétou, zaslechli jsme známý sykot. Asi někdo prorazil. Koukáme na gumy, nic. Zato z mý brzdový pakny se čudí jak z ponoráku. Vlhkou trávou chladím koutoč, pliji na paknu. Jezdit na jednu brzdu se prostě nedá. V lomech zastavuju na mezichlazení -kaluž jen zasyčela. V Bělovsi se loučíme a jedem si každej svým směrem -Pepa s Markétkou gratulovat Babičce (je půl čvrtý, ne dvě), Daw k Pécoj vylíčit o jak skvělej vejlet přišel a já se cestou do Police výborně osprchoval.
Hanes