MONGOLSKO 2000 - 2. část - V MONGOLSKU


10. července - 28. srpna 2000

Hanes & Mates

 

V Ulaan-Baataru vystupujeme z rychlíku a koho už na nádraží nepotkáme - partu 9 Pražáků s náchodskou Luckou. Že tu někde bude, to jsme věděli, ale že se potkáme hned první den, tak to jsme nečekali.

 

Úkolem č.1 bylo sehnání ruských tranzitních víz pro zpáteční cestu. To není věznice, ale ruská ambasáda.

 

V Ulaan-Baataru bydlíme v mateřské školce, kterou si na léto pronajímá za účelem ubytovávání turistů podnikavej Sergelen (bejvalej student ČVUT FSI).

 

Se Seržem se nejlépe domluvíte anglicky, ale po pár pivech mluví bez problémů krásnou češtinou.

 

Vlevo se za vlastní dlaní skrývá asi 50tiletý Belgičan (už 2 roky cestující po střední Asii), následují Češi s Seržem a jeho sekretářkou, zcela vpravo je Aša s polským kolegou.

 

Druhý den vyrážíme na prohlídku národního muzea.

 

Klášter ...

 

Modlitební mlýnky.

 

Čekání na vyřízení víz využíváme k návštěvě městečka ... (asi 40km jižně od UB) a pěšímu přechodu pohoří ... do UB.

 

Národní park ... vzstihuje krajinný ráz celého Mongolska. Kde je to jen trochu možné, tam jsou pastviny.

 

Ve vyšších polohách, kde jsou skály a suťová pole, by si dobytek polámal nohy.

 

Proto tu může růst les.

 

Z nejvyššího vrcholu jsme si to namířili přímo k městu (UB). Překračujeme rezavý ostnatý drát o němž si myslíme, že tvoří hranici přírodní rezervace. Přitom jsme nechtěně narušili soukromí pana prezidenta. Zatčení a následné propuštění (za minimální úplatek) bylo příjemným zpestřením jinak nudné cesty tajgou. Tomuto údolí se raději vyhněte.

 

Kulečník. Nejrozšířenější pouliční zábava.

 

Druhá návštěva kláštera ...

 

Ulice.

 

Serž nám sehnal auto, šoféra, tlumočnici a 4 parťáky pro okruh centrálním Mongolskem.

 

Asfaltky jsou výsadou velkých měst.

 

Ťava a naše tlumočnice.

 

Náš stan bez tyčí se stal v polopoušti nepoužitelným. Sdílíme bydlení se slovenskými kolegy (proto ťava a ne velbloud).

 

Jurty kočovných pastevců.

 

Mongolové nejsou velcí, snad proto jim vyhovují i podmíroví koně.

 

Expedice: 4 Češi, 2 Slováci, 2 Mongolové a 1 ruskej UAZ.

 

Vím kam jedem, ale na mapě vám to neukážu...

 

Rodinka...

 

Náš pan šofér. Vždycky v poledne zamířil k nějaké jurtě a řekl "Aběd!".

 

Zatímco jsme si hráli se psy nebo dětmi, řidič pokecal s pastevci a ...

 

... za chvíli se vážně obědovalo.

 

V lepším případě tu roste i tráva...

 

...

 

Kůň je stejnak lepší.

 

Nedaleko Dalanzadgadu nám šofér zavezl na návštěvu svých rodičů.

 

Na prázdniny tu bylo spousta dětí z města (neteře, synovci, bratři).

 

Bylo jic dost

 

a byla s nima sranda.

 

My a Magi.

 

Gobijský Altaj.

 

Další členka rodiny.

 

A Matěj obklopený dětmi.

 

Na návštěvě u Plzeňáků.

 

Večerní fotbálek.

 

Pokračujeme na jihozápad na duny.

 

Poušť, jak jsme si ji představovali.

 

Jen jsme nečekali, že před ní bude řeka s bažinou.

 

Naše představa byla trošku sušší.

 

Takováhle.

 

 

Velbloudi šmajdali po písku a žrali suchý trní...

 

 

 

Trávu v bažině spásaly jen krávy.

 

Natoč si... (ručně)

 

Terénní zlom ???, naleziště zbytků dinosaurů.

 

Vesnička Šand.

 

Tady chcíp pes...

 

A klekla naše převodovka. Ale trocha benzínu na propláchnutí a několik správně mířených poklepů kladivem udělalo řadicím vidličkám dobře.

 

A kdyby se náhodou auto nepodařilo spravit, nebyl by problém zavolat náhradní.

 

Máme ji 17 let a neměli jsme problém.

 

Ovó.

 

Krajina kolem vodopádu ??? nezapře svůj sopečný původ.

 

Lávová pole.

 

20m hluboký kaňon, vzniklý puknutím země před 20 000 let. (Snad nekecám.)

 

Zděs rýba, balšój rýba, řekl šofér.

 

A byla tam.

 

Konečně to, proč jsme tady. Vodopád ???.

 

 

 

Jak.

 

Chlupatá kráva.

 

Kaňon řeky ???

 

Dřevěný most na vstupu do rezervace Chorgo.

 

Kráter stejnojmenné sopky.

 

I když podle našich map je hora Chorgo o pár km jinde a o hodně vyšší.

 

Ale tady je to taky zajímavý.

 

Kolem kuželu sopky jsou velký lávový pole, který zahradili údolí a vzniklo jezero ???

 

A v těch polích jsou bubliny, občas propadlý, ve kterejch jsou permafrosty (viděl jsem tam led).

 

Břeh jezera je posetý mužíky.

 

 

 

I další den jsme si vyrazili do lávy.

 

Doslova.

 

A vlezli do puklin.

 

Cesta zpět ke klášteru Charchorin.

 

Zdi klášteru.

 

 

Šofér.

 

Za klášterní zdí zbylo jen pár menších chrámů.

 

Většinu rozbombardovaly letadla komunistického režimu ve 40. letech.

 

Ale i to málo, co zbylo, stojí za shlédnutí.

 

 

 

Menší písečné duny cestou k Ulaan-Baataru.

 

Zpět ve městě. Honem poslat zprávu domů!

 

Návštěva tržnice. Je libo žebírko?

 

Shimano tu nevedou, ale nechybí jim.

 

Něco pro papírníky.

 

Výběr jídla v restauracích je zajímavá loterie...

 

hanes, foto mates                    

>>  3. část - cesta domů

<<  1. část - cesta tam